RECENZE: Strhující Šakalí léta vibrují nespoutanou touhou po lepším světě

Verze je obohacena o rozvinuté příběhové linie vybraných postav. To děj nejen rozšiřuje, ale také znásobuje jeho sílu. Dalším pilířem úspěchu jsou přidané repliky. Vtipně oživují dětství a dospívání na konci padesátých let, které je zasaženo rokenrolovým opojením.

Unikátní je pořadí původních písní Ivana Hlase, které je přizpůsobeno dějovým linkám příběhu. Hudební pecky – jako Na kolena, na kolena – střídají dojímavá sóla, duety i nespoutané skupinové výstupy.

Skvělé herecké obsazení v několika alternacích je napěchováno brilantními pěveckými, hereckými i tanečními výkony. Slovákova režie klade stejně vysoké nároky na zkušené herce i jejich dětské kolegy, kterými se nastudování doslova hemží.

Z nejmladších představitelů lze vyzdvihnout Kryštofa Helbicha v roli teenegera Kšandy, který disponuje suverénním hereckým, pěveckým, výrazovým i tanečním nadáním a znamenitě sekunduje dospělým kolegům.

Naprosto odzbrojující je scénka, v níž spolu s Prokopem Helbichem (kamarád Marína) hrají opilé a debatují o životě. Jinou polohu nabízí nezapomenutelný herecký i pěvecký výkon Eleny Juráčkové. Její postava Alenky Prokopové je naplněna důvěryhodností mladičké zamilované dívky zmítající se mezi tíhou péče o rodinu a starostmi s první láskou.

Vyvoleného Edu Drábka ztvárňuje suverénní herecky, pěvecky i tanečně vynikající Šimon Fikar. Odlišné polohy – ustrašeného otce Jindřicha Prokopa, ušlápnutého veřejného činitele a nakonec zcela nespoutaného zralého muže skvěle interpretuje Aleš Slanina.

Vrchol hereckých výkonů představují Erika Kubálková a Kristian Pekar. Kubálkové tetička je dokonalým přirozeným ztělesněním spojnice mezi generacemi, strachem z režimu i odvahou odhodit jakékoliv zábrany.

Pekarův Bejby skvěle prezentuje temperamentní mládí naplněné hudbou a svobodomyslností. Jeho projev má intenzitu i náboj blesku.

Náladu muzikálové komedie nenásilně dokreslují kostýmy Andrey a Adély Kučerových, kterým dominují dobové modely minulého století s akcentem na módní prvky šedesátých až osmdesátých let.

Důmyslně koncipovaná scéna Jaroslava Milfajta nabízí množství propojených i funkčně oddělených pater, sektorů a částí. Skvělou volbou je projekce vzdáleného horní horizontu s bytovými domy, které dokreslují příjemnou atmosféru klidu. Proti tomu vtipným prvkem je postupně se rozpadající rudá hvězda z hotelu a mnoho dalších symbolů doby.

Živým atributem je strhující dobově laděná choreografie Hany Kubinové, jež je důležitým hybatelem děje i tempa.

Brněnská Šakalí léta se podařilo posunout a doslova rozvibrovat v kontextu současné politicko-společenské situace. Z účinkujících čiší nepopsatelné nadšení, které se přenáší na diváky v sále. Za vzpomínkami či „studiem“ doby mohou vyrazit všechny generace od malých po ty nejstarší.