Článek
Inscenace opery Kolotoč režisérky Magdaleny Švecové ale malým divákům sledování nikoli snadného děje se čtyřmi fantazijními příběhy, v nichž si dětští hrdinové plní své sny, rozhodně neusnadňuje.
Přes množství pouťových postav, jimiž režisérka zahlcuje jeviště, je inscenace dost statická až toporná a postrádá větší nápaditost.
Samotný kolotoč je utopený v hloubce jeviště, část dětí je uklizena do postranních lóží a z opery jako by se vytratila hravost a kontakt s diváky. Orchestr zní bez většího výrazového a žánrového odstínění, jež Trojanova hudba nabízí, navíc místy natolik hřmotně, že zpěvákům není rozumět.
Matěj Petrák (Klokan) a Sylva Čmugrová (Maminka klokanice) ve scéně odehrávající se v Austrálii
Tento Kolotoč neroztočila ani choreografie, třeba orchestrální mezihra v poslední americké části působí bezradně a zdlouhavě. Škoda, že inscenátoři víc nevyužili fantazie a zkušenosti Radima Vizváryho v roli Snílka.
Děti z Kühnova dětského sboru i studenti Pražské konzervatoře a HAMU v dětských rolích zpívají opravdu krásně a s velkým zaujetím. Jenže estetika inscenace jako by ulpěla kdesi dávno, snad v době, kdy dílo vzniklo. Kolotoč si jistě najde dost publika z řad rodin účinkujících dětí. Zda dokáže zaujmout i ty ostatní, není ale tak jisté.
Radim Vizváry jako Snílek a Eliška Mistrová jako Hoch na koni v inscenaci Kolotoč
| Václav Trojan: Kolotoč |
|---|
| Dirigent: Zbyněk Müller, režie: Magdalena Švecová, scéna a kostýmy: Zuzana Přidalová, sbormistři: Lukáš Kozubík, Jiří Chvála a Petr Louženský. Premiéra 23. dubna v Národním divadle, Praha |
| Hodnocení: 60 % |
