Článek
Dílo z Händelova italského období oplývá zpěvností, vtipem i pochopením pro vesměs negativní postavy. Ostatně Agrippina se do povědomí zapsala jako nelítostná kariéristka a ostatní na tom nejsou o mnoho lépe. Přesto v brněnské inscenaci budí úsměv a sympatie diváků.
Zásluhu na tom má režisér Martin Glaser, který se svým týmem navázal na skladatelovu jemnou nadsázku, s níž kreslí tahanice o římský trůn i související milostné pletky. Ačkoli režisér dění nijak výrazně neaktualizuje, připomíná cynické pletichaření leccos z ubohosti současné politické scény i lidských slabostí.

Scéně vévodí na točně umístěný obrovský palác s ložnicí, chodbou i dalšími zákoutími s odkazem na antické, barokní i současné prvky. Díky neustálému pohybu scény i postav je vše v dynamickém napětí. Jednotlivé výstupy staví Glaser jako čísla kabaretní revue, jež se řetězí jako plošky pestrého krasohledu do obrazu pošetilého lidského hemžení.

Císař Claudius (Wojtek Gierlach, uprostřed) přistihl Nerona (Vojtěch Pelka) při svádění Poppey (Doubravka Svobodová). Má o ni ovšem zájem sám.
Svou roli tu má i nápadité svícení, hravé dovádění v zahradním labyrintu a v neposlední řadě i taneční vložky, jež ovšem občas sklouzávají jen k popisné ilustraci. Jako celek ale působí brněnská Agrippina velmi živě a její čtyři hodiny (se dvěma pauzami) rozhodně neunaví, spíš nabijí energií.
Zásluhu na tom má do značné míry dirigent Václav Luks, jehož Collegium 1704 hraje nezkrácenou operu s velkým zaujetím, muzikalitou a nakažlivou radostí. Orchestr hýří barvami a zvukovými odstíny od lahodných smyčců a dechů až po důmyslné perkuse, kde svou roli má i skučící větrostroj. Tvoří zároveň pevný celek s výborně zvoleným sólistickým obsazením.
Pavla Vykopalová obdařuje Agrippinu nejen krásným hlasem, ale i záblesky ženské chtivosti, svůdnosti či opičí mateřské lásky k Neronovi. Působivá je její teskná árie ve druhém dějství, dodávající postavě na tragické lidskosti.

Postavy Händelovy Agrippiny mají dráždivou genderovou nejednoznačnost podpořenou fantaskními kostýmy. Zleva Tadeáš Hoza (Pallante) a Monika Jägerová (Narciso)
Vynikající je Nero Vojtěcha Pelky, nesnesitelný i okouzlující fracek, jehož nezkrotnost mladý kontratenorista promítá do suverénně znějících koloratur i temperamentního pohybu. Lyričtější Ottone svědčí měkkému tmavšímu kontratenoru Constantina Zimmermanna, jenž tvoří krásnou dvojici s Poppeou Doubravky Novotné.

Agrippina (Pavla Vykopalová) je matkou nevycválaného teenagera Nerona (Vojtěch Pelka), kterého chce dosadit na římský trůn.
Tu na nedělní repríze postihla hlasová indispozice, takže part za ni precizně odzpívala narychlo povolaná Vanessa Waldhart z orchestřiště, zatímco Novotná ztvárnila postavu herecky. Výsledný dojem byl naprosto plnohodnotný. Pochvalu zaslouží ale celé obsazení za pěvecké, herecké i pohybové výkony.
Agrippina je zážitek, který znovu stvrzuje evropské renomé brněnské opery a za nímž rozhodně stojí za to se do Brna vypravit. Příležitost se nabízí ještě 10., 30. a 31. května.

Pro Pavlu Vykopalovou je Agrippina po Alcině další životní händelovskou rolí.
| Georg Friedrich Händel: Agrippina |
|---|
| Hudební nastudování, dirigent: Václav Luks. Režie: Martin Glaser. Scéna: Petr Vítek. Kostýmy: Martin Chocholoušek. Světlený design: Martin Špetlík. Choreografie: Martin Pacek. Hrají: Pavla Vykopalová (Agrippina), Vojtěch Pelka (Nero), Tdeáš Hoza (Pallante), Monika Jägerová (Narciso); David Nykl (Lesbo), Constantin Zimmermann (0ttone), Doubravka Novotná / Vanessa Waldhart (Poppea), Wojtek Gierlach (Claudius) |
| Premiéra: 11. dubna 2026, Janáčkovo divadlo (Národní divadlo Brno), Brno |
| Hodnocení: 90 % |


