Článek
Angličanka Jane Austenová je často označována za autorku rodinných románů, při jejichž psaní využívala vlastních životních pozorování a zkušeností. Narodila se roku 1775 do venkovské šlechtické rodiny jako druhé nejmladší dítě z osmi sourozenců. Dostalo se jí kvalitnějšího vzdělání, než bylo u slečen v tehdejší době obvyklé. Od dívčího věku psala povídky, básně, dramata, modlitby i parodie. Literární práce často přepisovala a upravovala.
Román Rozum a cit potkal stejný osud. Jeho předobrazem byl román v dopisech, který autorka začala psát kolem roku 1795 pod názvem Elinor a Marianne. O dva roky později látku přepracovala a název změnila na dnešní Rozum a cit.
Poslední úpravy provedla kolem roku 1810, o rok později vyšlo první vydání. Uvedený román i další díla slavné autorky se v budoucnu staly předlohami bezpočtu divadelních, filmových, rozhlasových a televizních zpracování po celém světě.
Tvůrčí tým Městského divadla v čele s režisérem Tycem nastudoval dílo v překladu Kateřiny Hilské, který zdramatizovali manželé Jitka a Jan Šotkovští. Není bez zajímavosti, že stejný režisér, dramatizátoři a dokonce i autorka kostýmů se podíleli na vzniku téhož titulu uvedeného před sedmi lety na Nové scéně v Bratislavě.
Brněnské nastudování vychází právě z této verze. Na začátku tvůrci předesílali větší dynamičnost a zhutnění děje, nicméně právě dynamika a gradace rozhodně nepředstavují nejsilnější stránku nové inscenace.
Tycova režijní koncepce je založena na takřka věrném převedení původního románu na jeviště. O délce románu i nastudování svědčí rozsáhlé obsazení několika generacemi herců.
Specifikem adaptace jsou hlasové interpretace vypravěčského textu a vnitřních monologů postav. Režijní záměr dostat na jeviště humor a ironii autorky prostřednictvím měněných komentátorů působí spíše zmatečně.