Článek
Trasa Sokolov (místo narození)-Praha (studia)-České Budějovice (první angažmá)-Brno (ředitel ND)-Praha (budoucí ředitel ND). Vynechala jsem něco na vaší profesní, životní cestě?
Vypadá to kompletně.
Pocházíte ze Sokolova. Jmenujete se Glaser. Což se do češtiny dá přeložit jako Sklenář. Jak hluboké máte německé kořeny?
Jsem Čech jak poleno, ale příjmení vyslovujeme německy: Glázr. Od mala své okolí opravuju.
Polepším se, takže žádní němečtí předci, ke kterým byste se hlásil? Ostatně v Brně, kde už více než deset let působíte jako ředitel Národního divadla Brno, by nebylo divu.
Spíš bych řekl, že – co se týče rodiny – jsme všude naplaveniny. Naše rodiny mají kořeny kolem Šumavy, v oblasti Nepomuku, Plánice. Pocházejí z tamních městeček a vesniček. Rodiče se do Sokolova vypravili za prací, za bydlením na začátku sedmdesátých let. I proto pocitově kořeny vnímám v Pošumaví, kam jsem jezdil k babičkám. Mám tu oblast svého dětství velmi rád, na rozdíl od Sokolova, odkud jsem odešel v osmnácti do Prahy, na studia. Vracím se tam obvykle na pár dnů v roce, za maminkou.
Původně jste studoval chemii. Co rozhodlo, že se vydáte jinou cestou, tou uměleckou?
Osud? Byl jsem takové to tiché dítě, co si pořád čte, ale potřebuje kamsi vhrnout energii. A protože introverti, kteří nejsou sportovně zdatní, nemají tolik na výběr, jak to udělat, hledal jsem si cesty, kde se dalo. Náhodou jsem zakotvil u chemie. Měl jsem štěstí na formující paní učitelku, vydal jsem se díky ní načas cestou přírodních věd. A jelikož mám od Pána Boha asi víc talentů, šlo mi to. Jenže v Praze se mi otevřel jiný svět, neskutečný prostor kultury, umění.
V Sokolově jste to neměl?
Ne, přišel jsem do Prahy z maloměsta, byl konec 80. let. Uvědomil jsem si, že můžu zkusit něco jiného než chemii. Chvíli jsem snil a přihlásil se na DAMU, na režii. A měl jsem velikánské štěstí. Přišel jsem ve správnou chvíli, ve správné konstelaci, vzali mě. Dobře vím, že to musel být osud. Podruhé bych se nehlásil. Stal bych se chemikem.