Článek
„Nadčasové drama Henrika Ibsena, jednoho z klíčových autorů moderního evropského divadla, v původní verzi z roku 1884 s neobyčejnou pronikavostí zkoumá okamžik, kdy neúprosná touha po pravdě Gregerse Werleho naruší křehkou rovnováhu lidských sebeklamů a životních iluzí,“ uvádí k ději Karolína Kozubíková z Národního divadla Brno.
Jak dodává, Divoká kachna odhaluje, že pravda nemusí být nutně osvobozující – naopak může mít destruktivní sílu, pokud vstoupí do prostoru, kde jsou iluze existenční nutností.

Viktor Kuzník sehraje postavu muže, který zasahuje do životů druhých.
„Gregers má představu o tom, jak mají ostatní žít, ačkoli se to vůbec neslučuje s tím, jak skutečně žijí – a třeba i šťastně. Chce je takříkajíc předělat podle sebe, naprosto je nerespektuje a necítí, že se dá žít i úplně jinak. Zcela odmítá jinakost a halí to do řečí o ideálech a pravdě,“ říká k postavě Gregerse Werleho, kterou hraje Viktor Kuzník, režisér Jan Frič.

Viktor Kuzník (zleva), Ivan Dejmal, Roman Blumajer, na projekci Isabela Smečka
V centru příběhu stojí rodina Ekdalových, jejíž každodennost je vystavěna na spletité síti tajemství, lží a potlačovaných emocí. Ibsen zde s mimořádnou psychologickou přesností vykresluje charaktery, které balancují mezi morální odpovědností a potřebou chránit vlastní vnitřní svět. Drama se tak stává hlubokou sondou do mechanismů lidské paměti, viny a schopnosti – či neschopnosti – čelit skutečnosti.
Režisér Jan Frič přináší do brněnské inscenace výrazně současné čtení Ibsenova textu. Jeho režijní koncepce citlivě pracuje s napětím mezi realitou a sněním a otevírá zásadní etické i existenciální otázky. Máme právo odhalit pravdu za každou cenu? A co se stane s člověkem ve chvíli, kdy je zbaven svých iluzí? ptá se režisér spolu s autorem.
Spolupráce s Divadlem Aldente
Inscenace Divoká kachna vznikla v koprodukci s brněnským Divadlem Aldente, kde pod vedením Jitky Vrbkové dlouhodobě spolupracují mladí herci a autoři s Downovým syndromem s profesionálními divadelníky.
Roli Hedviky ztvární jejich herečka Hana Bartoňová. Jejími rodiči Hjalmarem a Ginou Ekdalovými budou Ivan Dejmal a Isabela Smečka.
„Jde o mimořádnou příležitost vyzkoušet si práci s herečkou z jiného prostředí. Hanka se dostává do souboru zcela odlišného typu, což je obohacující pro všechny. V Česku jde pořád o hodně neobvyklé obsazení, zejména co se zřizovaných divadel týče, a to je na tom vzrušující. Samozřejmě jsme uvažovali i o jiných možnostech, ale postava Hedviky je v jistém smyslu i interpretačním klíčem, a tak nám do zámku zapadla zrovna Hanka,“ vysvětluje koprodukci s Divadlem Aldente dramaturgyně Marta Ljubková.

Isabela Smečka a Hana Bartoňová v nadčasovém Ibsenově dramatu plném emocí
Výjimečné umělecké propojení podle tvůrců obohacuje inscenaci o mimořádnou autenticitu, citlivost a lidskou hloubku a zároveň rozšiřuje její význam o důležitý společenský rozměr. Výsledkem je inscenace, která není pouze interpretací klasického textu, ale živým dialogem o pravdě, empatii a schopnosti vidět svět očima druhých.


