Hlavní obsah

Dagmar Havlová zažila po devíti letech potlesk na jevišti

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

První potlesk na jevišti po téměř devíti letech vyslechla ve středu herečka Dagmar Havlová. V pražském Divadle na Vinohradech měla totiž veřejnou generální zkoušku tragikomedie amerického dramatika Israela Horovitze Chvíle pravdy, kterou s ní a s Petrem Kostkou nastudoval režisér Ladislav Smoček.

Článek

České premiéry se autor 17. března osobně zúčastní. "Hra se nám líbila od prvního přečtení, i když na začátku jsme trochu pochybovali o tom, zda se dva lidé na velkém jevišti neztratí. Text je však skvěle napsán a má spoustu tajemství. Pochopitelně největší snahu jsme měli převtělit tu literární formu na scénu. Podle reakcí publika se nám to snad podařilo," řekl po generálce Kostka.

Havlová ocenila, že má na jevišti partnera, na kterého se může spolehnout. "A zároveň on na mě, protože jsme odkázáni jeden na druhého," dodala unavená a šťastná herečka. "Jsem ráda, že je to za mnou, protože dvouměsíční příprava mě dost vyčerpala. Diváci mě ale zpětně nabíjejí, takže tu trému jejich pozornost a spontánní reakce odstraní," řekla Havlová.

Na vinohradském jevišti nastudovala ještě pod jménem Veškrnová kolem pětadvaceti rolí. Naposled tu stanula po svatbě s prezidentem v prosinci 1997 jako královna Kristina ze známého Strindbergova dramatu. Bylo to při posledním z benefičních představení ve prospěch postižených záplavami. Uměleckou dráhu pak opustila.

Publikum generálky živě reagovalo na příběh stárnoucího profesora hudby a angličtiny, poněkud despotického muže pevných etických zásad a estetických norem, který si na inzerát najme hospodyni. Tou je obyčejná irská žena, která do jeho života přinese jiné kvality, než je jeho staré kožené křeslo, k němuž lne. "Je to text po hledání pravdy, zodpovědnosti člověka k člověku a jejím nalezení," charakterizovala hru Havlová a vyjmenovala hodnoty, které se v ní objevují - vzájemnost, lidskost a milosrdnost.

To, že se režie ujal Ladislav Smoček, bylo prý pro ni zásadním momentem rozhodnutí, zda do toho jít. Na podzim 1992 s ním na Vinohradech spolupracovala při inscenaci Schnitzlerovy hry Duše, krajina širá. Role irské hospodyně jí teď navíc připomněla titulní postavu z Gazdiny roby. Téma osobnosti, která se vzepře všem pro svou lásku, jí je blízké.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám