Článek
Na plakátech zvoucích na festival byli Kasabian prezentováni jako druhá hvězdná kapela, hned po Islanďance Björk. Zatímco ta si svým koncertem podmanila atmosféru prvního dne, Kasabian učinili v pátek totéž.
Obrovský nápis na pódiu s informací „48:13“ se vztahoval k aktuálnímu loňskému albu, které je oslavou kytarového indie rocku, jenž se v podání Kasabian přemístil z klubů do velkých hal a na hlavní festivalové časy, a také vrcholným dílem v diskografii čtveřice z Leicesteru.

Kasabian propagovali hlavně své loňské album.
V živém ostravském provedení se na prezentaci písniček podílelo šest muzikantů, z nichž prim hrál floutkovsky vyhlížející zpěvák Tom Meighan, přičemž kytarista Sergio Pizzorno neopomněl dát během hodinu a čtvrt trvajícího setu najevo, že ústřední umělecký mozek kapely je on.
Zpíval, tančil s kytarou i bez ní a nakonec děkoval nadšenému publiku s takovou vervou, že se na molu vysílen svalil na záda a Meighan ho tahal po zemi zpátky. Když už zase oba stáli, objali se chlapsky a srdečně, jako by si opět uvědomili, jak velký kus práce s Kasabian po osmnácti letech existence vykonali.
V Ostravě to byla pravá rocková show. Nebyla vizuálně zvlášť nápaditá, ale interpretačně v podstatě neměla chybu. Meighan zpíval velmi jistě, nástroje tvořily pod jeho zpěvem jistou instrumentální masu, přitom veskrze dobře čitelnou (což jde i na vrub dobrému zvuku) a repertoár navíc umožňuje kapele vystavět koncert tak, aby ani na okamžik neztratil napětí a drajv.
K tomu přispívají i hrátky s elektronickými zvuky, jež na chvíli nahradily dominanci kytarových riffů a stěn. Výsledkem byl výborný koncert, energický, upřímný a velmi dobře přijatý.
José Gonzáles a ticho
Je obvyklé, že dramaturgie festivalu Colours of Ostrava je tak nabitá, že v ní je těžké nalézt slabší místo. Pořadatelé všechny kapely znají, pečlivě je vybírají a nabízejí je s klidem v duši i s vědomím, že jde o skutečnou stylovou kvalitu. Navíc je na všech pódiích velmi dobrý zvuk. Proto lze celé odpoledne a večer chodit od scény ke scéně a nasávat muziku různých stylů, vždy zajímavou a poctivou. Páteční program to hned několikrát připomněl.

José Gonzáles zpíval citlivé a emotivní písničky.
José Gonzáles je vynikající švédský písničkář, který zpíval s doprovodnou skupinou, s citem, delikátně a svým hlasem tkal nad komorním hudebním základem velké melodie. Navíc patří k těm umělcům, kteří mistrovsky pracují s tichem. Používá ho ve svých písních, nebo se ho dotýká, koketuje s ním, přitom dokáže skladbu dovést k takové gradaci, že je to na folkový set až strhující.
Britští The Cinematic Orchestra mísí ve své hudbě nu jazz s elektronikou. Svádí to k tomu zavřít oči, což mnoho diváků v Ostravě v pátek večer učinilo, a vnímat promyšlené struktury kompozic, kouzlo improvizace i fakt, že skladby této formace dostávají ráz filmové muziky. Za zavřenýma očima se tak mohou odehrávat nejrůznější příběhy, protože formace posluchače nesvazuje dogmatem či návodem.
Až tranzovní byly rytmy a hudební postupy afrických skupin. Jihoafričtí Abavuki zaujali směsí africké a kubánské muziky postavené především na bicích nástrojích, Kasai Allstars z Konga zase nechávali své skladby postupně sílit, až to posluchače naprosto vtáhlo a pak ještě převálcovalo.
Zpěvačka St. Vincet je, pravda, trochu lepší na desce. Naživo neměl její alternativní elektropop civilnost známou z nahrávek. Přesto to byl dobrý koncert velmi svérázné umělkyně, rovněž slušné kytaristky.

Xindl X páteční program na velkých pódiích odstartoval.
Stromboli vzpomínali, Jelen roztančil
I v pátek se na scénách čtrnáctého ročníku Colours of Ostrava objevovaly české kapely. Xindl X, který program velkých scén odstartoval, zpíval své songy i protestsongy a s diváky si v mezičase povídal, bavil je i přiměl k tanci. Zajímavé bylo zjištění, kolik silných skladeb a vlastně i rádiových hitů tento písničkář v repertoáru má.
Jelen, objev loňského roku, přišel, zahrál a rozpohyboval. Prezentoval hlavně písničky ze svého loňského debutu Světlo ve tmě, na tři skladby pozval stálého hosta, nadějnou zpěvačku Kateřinu Marii Tichou, a takto si užíval přízně, které se mu od diváků v ostravském odpoledním horku dostalo.

Skupina Jelen hrála brzy odpoledne.
Zpěvačka skupiny Mucha si na pódia řešila vlastní záležitosti, dokonce i ty spojené se svým pobytem na festivalu, legendární Stromboli zase vtáhli posluchače do svého jazzrockového období konce osmdesátých let a připomněli, že kytarista Michal Pavlíček v tandemu s Bárou Basikovou jako zpěvačkou zanechali českému rocku opravdu významný dar v podobě mnoha silných skladeb.
Za zmínku rozhodně stojí i komorní set výrazné slovenské písničkářky Katarzie, stejně jako profesionální rockový koncert Adriana T. Bella, nositele ceny českých kritiků Apollo za loňský rok. Nadšené reakce vyvolalo také vystoupení Bratří Ebenů v hale Gong.
K vidění i slyšení toho bylo v pátek samozřejmě mnohem víc. V sobotu bude festival pokračovat, hlavními taháky dne jsou Rudimental, Owen Pallett nebo Clean Bandit.

Bratři Ebenové vystoupili v Gongu.