Dítě není součástí společného jmění. Nemůžete ho dělit na půl, vzkázal všem rozhádaným rodičům Ústavní soud

Od začátku letošního roku po novele občanského zákoníku platí, že se už nepoužívá pojem střídavé péče, ale nově jde o to, že pokud soud nesvěří dítě do společné péče rodičů, tak „určí rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte“.

Právě zájem dítěte přitom zůstává stejně jako před novelou základním principem, a není to tak, že základním východiskem je péče „půl na půl“.

„Primárně má soud určit rozsah péče každého z rodičů, pokud není možné rozhodnout o společné péči. Tato péče přitom nemusí být rovnoměrná. Byť má soud přirozeně zvažovat všechny varianty, tedy i možnost rovnoměrného rozložení péče, nejde nutně o nějakou ‚startovací pozici‘ či ‚defaultní nastavení‘, tou je vždy posuzování a zjišťování nejlepšího zájmu dítěte,“ upozornil v těchto dnech Ústavní soud v rozhodnutí, které zveřejnil ve své databázi.

Senát se soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem se v něm vypořádal se stále zažitým přesvědčením mnoha rodičů, že rovnoměrná péče v podobě symetrické střídavky je ústavně preferovaným modelem.

„Ani v úplných funkčních rodinách zpravidla nelze, a není důvod, přesně vypočítat, v jakém poměru a v jakých formách rodiče o děti pečují, a lze jen odhadovat, že to kvantitativně nebude nutně vždy půl na půl, aniž by tím trpěla rovnocennost péče obou rodičů,“ připomenul Langášek.

„Představa, že dokonale symetrická střídavá péče, model 50:50 s intervalem střídání po jednom týdnu, je modelem preferovaným, nemá žádnou oporu v zákoně ani v ústavním pořádku. Vychází z mylného přesvědčení některých rodičů, že každý z nich má právo na ideální polovinu dítěte. Do rozhodování o péči o dítě nelze nijak projektovat představy z vypořádávání společného jmění manželů,“ zdůraznil Langášek.

Soudci přidali, že právě nové znění občanského zákoníku reflektuje dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu právě tím, že staví do popředí nejlepší zájem dítěte. A soudci ještě závěrem rodiče upozornili, že ani změna zákoníku není důvodem, aby rychle spěchali k soudu s návrhem na změnu nastavení jejich péče, neboť se nejedná o žádnou „změnu poměrů“.

„Jen pro změnu právní úpravy není potřeba automaticky měnit či rušit předchozí rozhodnutí o péči a přenastavovat parametry vztahů mezi rodiči a dětmi podle ‚názvosloví‘ a pravidel nové právní úpravy,“ zakončil Langášek.