Stovky honiček ročně. Zákaz řízení je pro řidiče jen cár papíru

Řidiči se často úmyslným únikem snaží zakrýt jiné protiprávní jednání. „Zpravidla se jedná o jízdu pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek,“ potvrzuje mluvčí Violeta Siřišťová. Jaké procento těchto řidičů je pod vlivem, však mluvčí neuvádí.

Právě případy, kdy například zfetovaný řidič vjede mezi paneláky na chodník, nebo ohrožuje desítky lidí v centru města, vyvolávají ve veřejnosti otázky, zda by policie neměla z bezpečnostních důvodů pronásledování vzdát. „Při výkonu služby policisté nemohou rezignovat na zákonem uložené povinnosti,“ oponuje Siřišťová.

Policisté podle ní musí vyhodnotit okolnosti každé situace. Pokud řidič neuposlechne ani opakované výzvy k zastavení, přistoupí k použití donucovacích prostředků, např. zastavovacího pásu.

„V případě, že řidič i nadále vědomě ujíždí, dochází k situaci, kdy policisté musí učinit nelehké rozhodnutí, jak postupovat (například využitím tzv. PIT manévru), aby bylo dosaženo účelu, tedy bezpečného zastavení vozidla, ale nedošlo k ohrožení jiných účastníků silničního provozu,“ doplňuje mluvčí. Postupy podle ní policie neustále zdokonaluje.

Znepokojivého trendu si všímají i politici. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) předložil vládě návrh na změnu trestního zákona zavedením nového trestného činu „maření výkonu pravomoci úřední osoby v silničním provozu“, který by postihoval ty případy, ve kterých pachatel není dále stíhán za některý z již existujících trestných činů.

„Policejní honička je natolik nebezpečným společenským jevem, že za předpokladu, že při ní dojde k ohrožení, byť jediné osoby, nebo hrozí-li při něm značná škoda na cizím majetku, jeví se jako přiměřené reagovat na takové zvlášť bezohledné jednání prostředky trestního práva,“ píše se v důvodové zprávě k návrhu změny zákona.

Advokátka Dagmar Raupachová snahu ministerstva zkrotit agresivní řidiče vítá, k samotnému provedení má ale výhrady. „Jsem stále zastáncem toho, aby se spíše trestné činy například o jeden odstavec rozšířily či upravily, než aby vznikaly nové a nové. Co nejjednodušší právní úprava dává totiž lidem možnost pochopit ji, a to může být krůček k tomu, aby byli schopni a ochotni ji dodržovat,“ upozorňuje advokátka a dodává, že v zákoně stejně nikdy nepůjde popsat každou životní situaci.

Raupachová ale Novinkám potvrdila, že přísná sankce je v takovém případě na místě a může působit i preventivně. „Ujíždění policii je čím dál častější. Vzhledem k tomu, jak jsou dnes vozidla rychlá a ujíždějící řidiči nezodpovědní, jsou takové situace velmi nebezpečné,“ dodala Raupachová.

Otázkou ale zůstává, zda přísnější paragrafy na papíře změní praxi českých soudů, které se brání častějšímu udělování nepodmíněných trestů u silničních přečinů. Veřejnost totiž často udivuje i to, že chycení piráti silnic jsou okamžitě propouštěni na svobodu a do vazby předem nejdou.

Raupachová vysvětluje, že v současnosti může k vazebnímu stíhání pachatele po policejní honičce dojít jen v několika málo případech. „Existuje-li důvodná obava, že pachatel uprchne nebo se bude skrývat, nebo že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování trestné činnosti, či že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán,“ uvádí Raupachová.

Podle bezpečnostních expertů v boji s nejtvrdším jádrem recidivistů za volantem pouhé navyšování vězeňských sazeb nebo úpravy odstavců stačit nemusí. V okolních státech totiž zjistili, že na lidi, kteří mařením nerespektují zákony ani policisty, platí kromě hrozby vězení hlavně okamžitá ztráta auta – a to i v případě, že řidič není jeho přímým majitelem.

V Polsku platí od března 2024 legislativa, podle které stát řidiči pod vlivem, jenž ujede od nehody, vozidlo bez milosti zabaví. Pokud auto patří někomu jinému, musí řidič zaplatit obří pokutu odpovídající tržní hodnotě vozu. Rakousko zase ve stejném období zavedlo nekompromisní konfiskace aut za extrémní rychlost – o vozidlo řidič přichází přímo na místě na dálnici a stát jej následně vydraží.