Článek
V průběhu trestního řízení se proces fakticky na dva roky zastavil, protože jihlavský okresní soud čekal na názor Ústavního soudu týkající se zákonnosti některých důkazů. Jenže takový postup byl podle Nejvyššího soudu nepřijatelný a způsobil průtahy, za které má být Vitásková odškodněna.
„Trestní soud tak, vědom si patrně toho, že řízení nemůže formálně přerušit, zvolil cestu pasivní nečinnosti. Tímto ‚faktickým vyčkáváním‘ však dosáhl přesně téhož, zákonem zakázaného, cíle odkladu řízení. Takový postup je nutné kvalifikovat jako obcházení zákona,“ konstatoval v pondělí senát Nejvyššího soudu v čele s Vítem Bičákem.
Nejvyšší soud v rozhodnutí, které je dočasně přístupné na úřední desce, konstatoval, že i když si soudce není jistý, má sám rozhodnout, ne jenom pasivně čekat. „Riziko, že jeho právní názor bude následně korigován soudem vyšší instance, případně Ústavním soudem, je běžným a integrálním procesním rizikem, kterému musí každý soud čelit,“ připomněl Nejvyšší soud.
Stíhali ji za místo pro Veseckou
Vitásková byla předsedkyní ERÚ v letech 2011 až 2017 a stíhání se týkalo právě jejího působení v čele úřadu, kdy do pozice místopředsedkyně jmenovala někdejší nejvyšší žalobkyni Renátu Veseckou, ačkoli prý pro tuto pozici nebyla kvalifikovaná. Policie a státní zastupitelství v tom viděly zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku, soudy ale nakonec dospěly po téměř pěti letech k závěru, že nešlo o trestný čin.
Vitásková chtěla odškodné 40 milionů korun, ministerstvo spravedlnosti a soudy jí ale přiznaly jen částku okolo 200 tisíc korun. K Nejvyššímu soudu spor dospěl poté, co stát podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, který Vitáskové navýšil odškodnění s poukazem na zvýšený význam trestní věci pro Vitáskovou, přestože už byla částečně odškodněna za nemajetkovou újmu způsobenou samotným nezákonným trestním stíháním.
V této části Nejvyšší soud dovolání státu vyhověl a nařídil, aby se tím soudy znovu zabývaly. „Takový postup totiž podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu vede k nepřípustné duplicitě v odškodnění téže újmy,“ vysvětlila mluvčí NS Gabriela Tomíčková. Naopak v části, která se týkala „vyčkávání“ soudu, stát s dovoláním neuspěl.
V jiném procesu byla Vitásková souzena v souvislosti se získáním licencí dvou fotovoltaických elektráren, i tam ale byla nakonec osvobozena. Odškodné v tomto případě řešily soudy v jiné linii.
