Policie musí znovu otevřít případ kněze, který měl sexuálně útočit na ženu. Ústavní soud opravil sám sebe

Trestné činnosti sexuální povahy se římskokatolický kněz podle oznámení dopouštěl v letech 2002 až 2014. Vše začalo, když bylo ženě 17 let, a skončilo, když jí bylo 30. Policie oznámení odložila s vysvětlením, že jednání nenaplnilo skutkovou podstatu žádného trestného činu.

Státní zastupitelství později sice uznalo, že kněz se dopustil sexuálního nátlaku, ale případ už znovu neotevřelo kvůli promlčení. Žena se pak po několika letech obrátila na Ústavní soud, ale nepochodila.

Jenže nesložila zbraně a spor putoval k Evropskému soudu pro lidská práva. Ten rozhodl, že Česká republika porušila své závazky týkající se vyšetřování podobných činů, za což ženě přiřkl odškodné 25 tisíc eur.

Žena se pak rozhodla usilovat o znovuotevření případu a plénum Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm přehodnotilo předchozí pohled konstitučního tribunálu a obnovu případu povolilo. Policie a státní zastupitelství se tak případem bude muset znovu zabývat.

„Podstatu problému spatřoval mezinárodní soud v příliš restriktivním výkladu právní úpravy týkající se kriminalizace nekonsenzuálních sexuálních aktů v případě, kdy oběť nekladla intenzivní fyzický odpor, jako tomu bylo v nyní posuzované věci,“ stojí v rozhodnutí soudu.

„Stěžovatelka vznesla hájitelná tvrzení. Podle ní ji při provádění sexuálních praktik muž například zamkl, natlačil do rohu, silou ji tam držel. Muž jí měl údajně říkat, že je jeho „duchovní dcerka“, a donutit ji odpřisáhnout, že o situaci nikomu neřekne. Při sexuálním ataku se podle vlastních slov zpočátku bránila slovně i fyzicky. Projevovala nesouhlas, plakala a nejdříve i křičela, i když věděla, že ji nikdo neuslyší,“ popsal Přibáň.

Při dalším vyšetřování se musí policie a státní zastupitelství také vyhnout tomu, aby oběť možného sexuálního útoku očerňovali či na ni házeli vinu.

Proti rozhodnutí svých kolegů se postavilo několik soudců, kteří upozornili, že žena nevyčerpala všechny možnosti, jak se proti rozhodnutí policie původně bránit. Ústavní stížnost totiž podala až po několika letech, což by za normálních okolností znamenalo, že zmeškala lhůtu pro takový postup.

„Ignorování částečné nepřípustnosti ústavní stížnosti a zrušení usnesení policie z roku 2017 tímto nálezem nelze za těchto okolností označit jinak než jako projev svévole ze strany Ústavního soudu, jež navíc může vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti,“ nešetřili své kolegy soudci Tomáš Langášek, Milan Hulmák, Veronika Křesťanová, Dita Řepková a Jan Wintr.