Článek
Případ se odehrál v letech 2008 a 2009. Žena se při studiích na pražské teologické fakultě seznámila s knězem, který jí vedl i diplomovou práci, a svěřila se mu, že byla ve svých sedmnácti letech osahávána jiným duchovním. Kněz toho měl podle ní zneužít, když ženu začal „uzdravovat“ různými dotyky, a nakonec došlo na různé sexuální aktivity.
Policie se případem začala zabývat po deseti letech, oznámení ale odložila, protože v mužově počínání vůči dospělé studentce nespatřovala trestný čin.
Žena marně argumentovala tím, že se proti knězovým praktikám nemohla bránit, byla paralyzována a nesouhlas vyjádřila až zpětně, což ale prý duchovnímu nebránilo v tom, aby útočil znovu.
Tvrdila, že byla ve stavu bezbrannosti, a zdůrazňovala, že kněz byl vedoucím její diplomové práce, byla pod jeho vlivem, vnímala jej jako autoritu a duchovního otce.
Evropský soud ji odškodnil
Žena se už jednou bránila stížností k Ústavnímu soudu. Neuspěla, ani tak se ale nechtěla vzdát. Obrátila se na ESLP a ten jejím argumentům dopřál sluchu a přiřkl jí i odškodné od státu ve výši 25 tisíc eur (620 tisíc Kč). Podle verdiktu české zákony nedostatečně pracovaly se situací, kdy se oběť sexuálního útoku mohla dostat do stavu bezbrannosti kvůli psychické reakci.
Důležité podle Evropského soudu bylo, že Česko se přinejmenším od roku 2003 zavázalo postihovat nekonsenzuální sexuální akty, tedy takové jednání, v němž chybí souhlas jedné ze stran.
Žena se tak znovu obrátila na konstituční tribunál, který zcela raritně souhlasil s tím, že se již jednou vyřízenou věcí bude zabývat znovu. A plénum se soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve středu rozhodlo, že policie se musí k případu vrátit.
„Policie tehdy uvedla, že ke spáchání trestného činu pohlavního zneužití by musel být naplněn znak svěření oběti k dozoru podezřelé osoby. Připouštěla tedy, že i podle tehdy platné právní úpravy mohlo být jednání kněze za určitých okolností trestné. Tvrzení ženy, kterým se snažila prokázat splnění uvedeného znaku, však policie vůbec nezmínila a nijak ho nehodnotila,“ konstatovala Zemanová.
Už tehdy to mohlo být trestné
Podle verdiktu policisté pominuli argument, že muž měl u ženy „otcovskou autoritu“.
„Stejně tak se (policie) při hodnocení naplnění znaků trestného činu znásilnění nijak nezabývala tvrzením stěžovatelky o stavu bezbrannosti, v němž se v době jednání nacházela, a o projevech nesouhlasu, na jejichž základě měl kněz vědět, že žena se sexuálním kontaktům s ním setrvale a konzistentně brání,“ stojí ve verdiktu.
Soudci zdůraznili, že už tehdy zákon trestnost takového jednání nevylučoval. „Orgány činné v trestním řízení nijak nezpochybňovaly to, že popis sexuálního jednání vedlejšího účastníka odpovídal pojmu „jiný obdobný pohlavní styk“. Důvod pro odložení věci spočíval výhradně v absenci znaku násilí, pohrůžky násilí či zneužití bezbrannosti. Ke zneužití bezbrannosti oběti přitom může dojít vícero způsoby,“ zdůraznil soud.
Případ se nyní vrací k policii, která bude muset znovu vše prošetřit.
Varování před Pandořinou skříňkou
Proti verdiktu se postavil jediný soudce, Tomáš Langášek. Ten již dříve v této souvislosti varoval před otvíráním Pandořiny skříňky, která by mohla vydláždit cestu k trestání pachatelů za skutky, které v době jejich páchání nemohly být jako trestné činy vyhodnoceny, protože je nebylo možné pod tehdy existující definice trestných činů podřadit.
Připomněl, že na začátku milénia se za bezbrannost považoval stav neschopnosti projevit vůli nebo klást odpor, jako bezvědomí, mdloby, působení alkoholu nebo omamných látek, hluboký spánek, fyzická neschopnost, duševní choroba či nedostatečná vyspělost k posouzení významu daného jednání.
„Pokud bychom za bezbrannost u trestného činu znásilnění považovali prostou pasivitu, resp. za dozor u trestného činu pohlavního zneužívání bychom považovali i vztahy mezi vyučujícími na vysoké škole a dospělými vysokoškolskými studenty či studentkami, narušili bychom právní jistotu na poli trestního práva s nejinvazivnějšími zásahy veřejné moci do základních práv nejen v této konkrétní věci, ale v trestním právu obecně,“ napsal Langášek.
