Článek
Neobvyklý případ ukazuje, že ujíždění před policisty může mít citelný následek nejen v podobě zákazu řízení či jiného trestního postihu, může ale piráty silnic zamrzet i při pohledu do peněženky, až budou muset platit účty.
Policie zažalovala muže, který na Ústecku odmítl zastavit při kontrole a pak před hlídkou nebezpečnou jízdou ujížděl asi 30 kilometrů. Pronásledování za špatné viditelnosti skončilo poté, co pirát silnic nezvládl zatáčku, vyletěl ze silnice a havaroval. Policisté v domnění, že cesta pokračuje rovně, taktéž vyjeli ze silnice a nabourali do stromu.
V žalobě se policejní ředitelství domáhalo náhrady škody na autě a dalších nákladů vzniklých při léčbě policistů.
Řidič: Nehoda byla chybou policisty
Ústecká justice tzv. mezitímním rozsudkem, který se týká pouze určení toho, zda žalobě vyhovět, ale neřeší přesnou výši nároku, policii vyhověla.
„Nehoda policejní hlídky byla přímým důsledkem stylu jízdy žalovaného. Řidič policejního vozidla nenese na vzniklé škodě žádnou spoluodpovědnost. Policejní hlídka totiž plnila svou zákonnou povinnost pronásledovat prchajícího žalovaného a bez jeho nebezpečné jízdy by k dopravní nehodě nedošlo,“ rozhodl ústecký okresní soud.
Prchající řidič se ale nevzdal a domáhal se zastání u Nejvyššího soudu s tím, že jedinou příčinou nehody byl styl jízdy policisty, který podle něj nedbal potřebné opatrnosti a nezvládl řízení, což přece on jako ujíždějící nemohl ovlivnit. Podle muže tak nebyla dána příčinná souvislost mezi jeho ujížděním a nehodou, proto by neměl platit.
NS: Měl čekat, že dojde k nehodě
Senát Nejvyššího soudu v čele s Martinou Vršanskou ale pirátovi silnic nevyhověl. Soudci připomněli, že muže nezastavil dokonce ani varovný výstřel, jak plyne z rozsudku, který soud v těchto dnech zveřejnil.
„Mezi protiprávním jednáním řidiče, který neuposlechne ani opakované výzvy policie k zastavení a snaží se hlídce ujet riskantní jízdou při porušení pravidel silničního provozu, a škodou vzniklou havárií pronásledujícího policejního vozu, existuje vztah příčiny a následku,“ konstatovali soudci.
„Řidič úmyslně prchal riskantní jízdou při porušení pravidel silničního provozu. Musel si přitom být vědom toho, že jej hlídka bude pronásledovat, že bude nucena reagovat na jím zvolený způsob jízdy, přičemž mohl a měl očekávat možnou kolizi, jak vlastní, tak policejního vozu. Vzniku škody mohl kdykoli zabránit, pokud by výzvy hlídky uposlechl a vozidlo zastavil,“ napsali soudci.
Nejvyšší soud také připomněl, že policisté mohou při pronásledování překračovat povolenou rychlost, a pokud jel muž riskantně, musela na to hlídka také přistoupit a do jisté míry kopírovat jeho styl. „Řidič policejního vozidla přitom dbal potřebné opatrnosti, za vozidlem žalovaného dodržel bezpečný odstup,“ zdůraznili soudci.
Ústecký soud se tak nyní bude moci k případu vrátit a rozhodnout o výši škody, kterou bude muset muž zaplatit.
