Článek
Novinkám to potvrdil právní zástupce poškozených Radek Suchý. Fišer je přitom v tříleté podmínce, kterou pravomocně dostal před rokem za podvod z předchozího podnikání. Spolu s partnerem, který dostal šestileté vězení, provozovali síť benzínek, zkrachovali, ale svoji situaci zatajili. Proto nesmí jako součást trestu tři roky podnikat.
Spolu s ním policie nyní obvinila i společnost Rosebary Capital & Investments.
Boj bez rukavic
Obětí se podle policie staly firmy slovenského podnikatele Daniela Čečetky, jehož příběh již redakce popsala v minulosti. Novinkám tehdy Čečetka sdělil, že Simfinu koupil v lednu 2024 za 63 milionů korun. S Fišerem se v té době znal již řadu let a považovali se za přátele.
Fišer ho přesvědčil, že jen tak lze zachránit Fair Credit, který se zmítal v dluzích a ostrých obchodních sporech, kdy mezi sebou nevybíravými způsoby bojovala právě Fišerova skupina se skupinou vedenou Tomášem Horáčkem, kontroverzním podnikatelem dříve odsouzeným za korupci.
Fair Credit přišel o licenci České národní banky a bez ní nemohl poskytovat půjčky. Nákup Simfiny s licencí tak byl zásadní proto, aby Fair Credit mohl pokračovat. Fišer měl plán, že Fair Credit tzv. propachtuje na Simfinu. Pacht je institut, díky kterému je možné si pronajmout celý podnik, provozovat ho a získávat jeho zisky.
Jenže krátce poté, co Čečetka firmu převzal, na ni byla zahájena exekuce a začaly problémy. Exekuci totiž na základě údajné pohledávky 88 milionů iniciovala firma patřící do Horáčkova vlivu. Exekuci vedl pražský exekutor Igor Ivanko, ke kterému má Horáček blízko a který je sám stíhaný pro vytunelování vlastního úřadu. V důsledku toho zablokoval Simfině účty.
Na základě stejné pohledávky pak Horáčkova skupina zaútočila i na Fair Credit. Tady exekuční řízení vedl soudní exekutor Milan Usnul, kterého si Ivanko nyní vybral jako svého zástupce na svůj úřad, protože kvůli svému stíhání přišel o možnost vykonávat exekutorskou činnost.
„Snažili se mě odtud vystrnadit. Firmu ovládli správcové a na dění tam jsem ztratil vliv,“ popisoval v květnu Čečetka redakci. Firmy se chtěl zbavit. Cítil se jen pouhou figurkou v boji o ovládnutí Fair Creditu.
„Potrénovali jsme soudy na maximum“
Fišer ho tedy přesvědčil, aby její akcie prodal společnosti Rosebary Capital & Investments, za kterou stál, i když oficiálně ji vlastnil Ivo Krsek. Tato firma tehdy stoprocentně vlastnila i Fair Credit. Čečetka měl dostat 65 milionů v několika splátkách. Žádné peníze ale za akcie nedostal. I poté, co od kupní smlouvy odstoupil, mu Fišerova skupina bránila vzít si Simfinu zpět.
Později se ukázalo, že jak pachtovní smlouva na Fair Credit, tak podklad, na základě kterého byla exekuce nařízená, zřejmě byly nicotným právním aktem. To by znamenalo, že se na ně musí kvůli zásadním vadám hledět, jako by vůbec nevznikly.
„Policie podvod vidí především v tom, že Fišer od začátku věděl, že nemá Čečetkovi z čeho zaplatit za akcie, a zatajil mu to,“ shrnul nyní Čečetkův právní zástupce Suchý.
Redakce s Fišerem hovořila v květnu. „Jestli jsme potrénovali soudy nebo rejstříky na maxima, mohlo se to stát. Sepis závodu (právní termín pro inventarizaci všeho, co tvoří obchodní závod - pozn. red.) byl v Česku poprvé, ale všechno jsou zákonné postupy, které zákon umožňuje,“ hájil se. S Horáčkem prý od té doby uzavřeli smír a v rámci Fair Creditu spolupracují. Nyní se redakci nepodařilo s ním spojit.
Pachtovní smlouva opět na scéně
Za společností Rosebary Capital & Investments dnes podle obchodního rejstříku stojí nejenom Fišerovi lidé, ale i ti Horáčkovi. A stejná firma sehrála klíčovou roli i v jiném velkém byznysovém příběhu. Jde o průmyslovou skupinu Karsit z východočeské Jaroměře, která se zabývá lisováním a lakováním autodílů.
Po smrti zakladatele Františka Řípy se jeho rodina rozhádala a dědické řízení se táhlo pět let. Teprve letos v červenci se synové z prvního manželství usmířili s druhou manželkou a její dcerou Kamilou Kaiserovou, která Karsit Group zatím vlastní.
A právě tato společnost čelila podobnému útoku, jako před dvěma lety Fair Credit. Jak vyplývá z obchodního rejstříku, loni v listopadu se ve sbírce objevila smlouva o pachtu celého Karsitu.
Samotná smlouva však byla datovaná už o dva roky dříve a podepsali ji za Karsit bývalý manžel Kaiserové Vít Kaiser a za Rosebary Krsek.
Karsit měl podle účetních údajů za rok 2024 aktiva za téměř dvě miliardy korun. Oproti tomu Rosebary má základní kapitál dva miliony korun a s provozováním závodu s autodíly nemá žádnou zkušenost.
I tady se objevuje Fišer. V květnu redakci přiznal, že byl u vzniku této pachtovní smlouvy.
„Byla součástí dohod a odměnou za nějakou práci. Řešil jsem smír Kaiserové s rodinou,“ tvrdil redakci. Na otázku, jestli cena za to byla celý závod, odpověděl neurčitě: „To byla jenom součást nějakých dohod.“
V rejstříku byla tato smlouva zveřejněná jen pár dní poté, co exekutor Usnul začal po Rosebary vymáhat údajnou pohledávku ve výši dva miliony eur. Tu požadovala firma Poros company, kde je jedním z jednatelů opět Krsek. Ten tak stál na obou stranách, jak na straně údajného věřitele, tak údajného dlužníka. Její původ není jasný.
Exekuční řízení nařídil Obvodní soud pro Prahu 1 na základě notářského zápisu žateckého notáře Ondřeje Demuta, kterého v minulosti využíval jak podnikatel s kontakty do podsvětí Tomáš Pitr, tak Horáček.
Účelová exekuce poškozující podnik, rozhodla soudkyně
Dlužné peníze přitom neměly jít z Rosebary, ale z údajně propachtovaného Karsitu. Kaiserová pachtovní smlouvu napadla s tím, že se o ní dozvěděla až loni, neschválila ji valná hromada Karsitu a ani kdyby byla platná, tak se nikdy nestala účinnou, protože nikde není sjednaná výše pachtovného. Tedy kolik by „pronájem“ celého Karsitu stál.
Soudkyně z Prahy 1 Renata Trojnerová k tomu loni v prosinci napsala, že exekuce bude zastavená z důvodu nepřípustnosti. Exekuci totiž lze vést jen na majetek v přímém vlastnictví. Zároveň ale ostře zkritizovala postup exekutora Usnula i Rosebary a poukázala na časovou provázanost kroků.
„Pokud povinná vyčkávala s nabytím práva k závodu téměř dva roky a rozhodla se zveřejnit údaje o pachtu závodu v obchodním rejstříku měsíc poté, co bylo proti ní zahájeno exekuční řízení, jeví se toto jednání jako ryze účelové, vedené snahou závod poškodit,“ napsala do svého usnesení.
„V daném případě lze jednání povinné vyložit tak, že závod převzala za účelem jeho likvidace, což jistě není záměrem právní úpravy o pachtu závodu,“ dodala.