Stát naposílal exekutorovi Ivankovi po jeho obvinění přes 50 milionů

Už od začátku mu zajistily majetek tak, aby měl v případě odsouzení z čeho uhradit škodu. Jenže na druhé straně mu stát prostřednictvím okresních soudů za poslední dva roky až do letošního jara postupně poslal přes 50 milionů korun za tzv. marné exekuce.

Stát takto exekutorům od roku 2022 vyplácí náhradu za zastavování bezvýsledných exekucí – 750 korun za jeden případ. Co se s penězi stalo, není jasné. Účty Ivankova úřadu jsou nyní totiž takřka prázdné.

Na situaci upozornil exekutor Martin Bartoš z Exekutorského úřadu Praha-západ, kterého Exekutorská komora letos v únoru jmenovala Ivankovým zástupcem. Ivanko má kvůli svému stíhání pozastavené exekuční oprávnění. Úřad i zaměstnanci mu zůstali, ale vymáhat exekuce už sám nesmí.

S Ivankem se rozešel ve zlém. Na konci srpna ho komora na Ivankův návrh pravomocně odvolala právě kvůli vzájemné nedůvěře a místo něj jmenovala Ivankem navrženého exekutora z Prahy 9 Milana Usnula. „Komora nezkoumala, jestli tam bylo nějaké pochybení, ale zkrátka bylo jasné, že mezi mou a doktorem Ivankem panují neshody a nejsme schopní se domluvit,“ konstatoval Bartoš.

A odůvodnění prezidenta Exekutorské komory Jana Mlynarčíka to potvrzuje. „Mezi oběma soudními exekutory zcela chybí jakákoli vzájemná důvěra a alespoň základní míra kooperace,“ napsal ve svém rozhodnutí Mlynarčík s tím, že právě to znemožňuje efektivní výkon exekutorské činnosti. Upozornil ale také, že nezkoumal konkrétní okolnosti týkající se provozu úřadu ani pravdivost tvrzení obou stran.

Bartoš se totiž bránil s tím, že se jen snažil zprůhlednit finanční toky Ivankova úřadu, což se Ivankovi nelíbilo, a Ivanko zas Bartoše obviňoval z toho, že naopak peníze od něj převedl na svůj účet.

Ivankův úřad přitom v minulosti patřil mezi velké hráče. Spravoval až sto tisíc exekučních případů. Ale už v roce 2017 začaly prosakovat na veřejnost možné finanční nesrovnalosti a komora spustila první kontroly.

Zásah policie přišel až v roce 2024 a Ivanko od té doby již žádný nový spis nedostal. Přesto všechno však ještě začátkem tohoto roku, kdy jeho zastupování přebíral Bartoš, měl stále 30 tisíc aktivních případů.

Po vyplacení vybraných peněz oprávněným tak stále zbývalo Bartošovým odhadem milion a půl měsíčně, který představoval odměnu exekutorovi. Tu si měli oba exekutoři rozdělit po odečtení nákladů napůl.

Jenže z těchto peněz se musely hradit náklady na provoz Ivankova úřadu a ty podle Bartoše byly obrovské. Nešlo jen o zaměstnance, kteří vykonávali exekutorskou činnost.

Z těchto peněz se vyplácely i platy pro Ivankovy lidi, kteří žádnou takovou činnost vykonávat nesměli, protože neměli od Bartoše vydané oprávnění.

Šlo zejména o Ivankova koncipienta Martina Vlčáka, Albánce s vazbami na podsvětí Ernesta Domgjoniho či Petra Redla, synovce klíčové postavy z korupční kauzy Dozimetr a někdejšího blízkého spolupracovníka Radovana Krejčíře Michala Redla. Co na úřadě dělali, Bartoš nevěděl. „Ptáte se špatné osoby,“ podotkl.

Peníze však měsíčně utíkaly i přes předražené služby. Třeba běžné internetové připojení stálo 23 tisíc měsíčně. Zarážející byly i měsíční náklady za benzín v situaci, kdy na Ivankově úřadě neprobíhaly žádné mobiliární exekuce, kdy vykonavatelé exekutora jedou k dlužníkovi domů nebo do firmy fyzicky zabavovat majetek. Přesto se za CCS karty vydávalo měsíčně až 75 tisíc.

Ivanko přitom dodnes dluží VZP téměř 30 milionů. Další miliony nevyplatil ani české inkasní agentuře Intrum Czech, která vymáhá pohledávky pro banky nebo telefonní operátory. Té náhradu škody postupně vyplácí stát. Jak Novinkám potvrdila Lucie Rozsypalová z oboru komunikace, dosud jí ministerstvo spravedlnosti vyplatilo necelých pět milionů korun, které bude ministerstvo po Ivankovi vymáhat. Částka ale není konečná, firma chce po státu přes 22 milionů.

Nově se na ministerstvo přihlásil také advokát Aleš Rozehnal, který kvůli Ivankovi požaduje po státu 16 milionů korun.

Bartoš podle svých slov převzal Ivankův úřad v době, kdy se jeho finanční situace zhoršila. Už po měsíci nebo dvou totiž významný měsíční příjem od státu za marné exekuce vyschl.

Když Bartoš chtěl podle svých slov situaci řešit, náklady osekat a zprůhlednit celé účetnictví, tvrdě narazil. Už před prázdninami chtěl sám rezignovat, ale komora mu místo toho doporučila, aby zřídil zvláštní provozní účet. Měl mít toky peněz u Ivanka více pod kontrolou. „Když to Ivanko zjistil, podal návrh na moje odvolání. Beru to tak, že nechtěl, aby došlo ke zprůhlednění výkaznictví, a on si tam dál mohl dělat co chce,“ myslí si Bartoš.

Připomněl, že jeho předchůdcem u stíhaného Ivanka byl Edvard Kubečka. Jako jeho zástupce u něj byl od května 2024, kdy ministr spravedlnosti pozastavil Ivankovi exekuční činnost, až do února letošního roku, kdy ho vystřídal Bartoš.

„Byl to exekutorský kandidát, kterému bylo přes osmdesát let. Nikdo, s kým jsem měl možnost mluvit, ho na úřadě neviděl. I z tohoto důvodu na něj byla v minulosti podaná kárná žaloba, ale tím, že se dobrovolně nechal vyškrtnout ze seznamu kandidátů, jeho kárná odpovědnost zanikla a žaloba ani nebyla projednaná,“ nastínil Bartoš.

„Oproti tomu Ivanko do úřadu docházel každodenně a mám za to, že se podílel i na jeho faktickém řízení,“ dodal.

To ale podle prezidenta komory Mlynarčíka Ivanko mohl, stejně jako dávat svým zaměstnancům pokyny a pečovat o provoz a organizaci svého úřadu.

Sám Ivanko redakci na otázky neodpověděl. Jeho telefon zvedla Ivankova partnerka, soudkyně z Prahy 3 Dáša Vítková. Hovor předala, ale Ivanko pouze řekl, že je na dovolené, a otázky zaslané přes SMS zprávu nečetl. Později už nereagoval.

Ivanko od července čelí dalšímu návrhu na insolvenci. Odpovědnost za nové dluhy ve vyjádření Městskému soudu v Praze odmítl. Argumentuje hlavně tím, že kvůli svému zákazu exekuční činnosti nemohl provádět platby z depozitního účtu svého exekutorského úřadu. To mohli jen jeho zástupci Kubečka a Bartoš a je to podle něj tak jejich zodpovědnost. Jiné dluhy neuznává.

K insolvenčnímu návrhu se chce připojit i Bartoš kvůli tomu, že mu Ivanko podle jeho slov dluží plat za jeho vykonavatele a koncipienta, které po domluvě s ním zaměstnal.

Na druhou stranu Ivanko na Bartoše podal hned deset kárných podnětů.

Vlčák Bartošovi v mailu ze začátku srpna, tedy ještě před pravomocným rozhodnutím komory o odvolání, vyčetl, že se dopustil „neoprávněného nakládání s finančními prostředky exekutorského úřadu a že ho podezírá z převodů prostředků ve vlastní prospěch“.

„Myslím, že můžu jednoduše díky internetovému bankovnictví prokázat, že jsem si žádné peníze neoprávněně nevzal. Fakticky jsem ani nedostal žádnou odměnu za své zastupování,“ shrnul Bartoš.

Ivanko ve svém návrhu na Bartošovo odvolání komoře napsal, že za jeho nové dluhy může Bartoš. „Blokuje úhradu běžných a nezbytných provozních nákladů,“ uvádí se v rozhodnutí komory, které má redakce k dispozici.

„Jenže celá situace s dluhy vznikla tak, že zkrátka nebylo tyto služby z čeho uhradit. Na účtech nebyly peníze a pak z účtu dál odcházely platby, akorát jsem je už neautorizoval,“ hájil se Bartoš.