Článek
Obhájce obžalovaného zpochybňoval závěry ústeckého soudu, zejména ohledně příčetnosti obžalovaného. „O tom, že se dopustil těch skutků pochybnosti nejsou. sám uvedl, že se těch útoků na poškozené dopustil. Otázkou zůstává, v jaké stavu vědomí se nacházel, zda je trestně odpovědný za své jednání, zda byl plně příčetný,“ uvedl v odvolání obhájce obžalovaného a navrhl svého klienta buď zprostit obžaloby, případně verdikt zrušit a vrátit, případně uložit pouze detenci, nebo uložit nižší trest.
„Soud prvého stupně provedl veškeré důkazy, které byly nezbytné a nutné ke zjištění skutkového stavu,“ odmítl odvolání obžalovaného předseda odvolacího senátu Petr Smrž.
Stěžejní otázkou byla podle soudce bezpochyby otázka duševního stavu obžalovaného a jeho příčetnosti. Odvolací soud zmínil závěry soudních znalců, podle kterých neměl ovládací ani rozpoznávací schopnosti vymizelé.
„Není pochyb o tom, že (obžalovaný) žije nějakým svým nestandardním duševním životem,“ pokračoval soudce s tím, že to ovšem nemělo vliv na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti. Podle soudu je obžalovaný poměrně inteligentní a věděl, že takovým útokem může zabít. „Není pochyb, že to jednání mohl zastavit. (…) Jsme toho názoru, že tyto závěry (soudních znalců) jsou naprosto správné,“ uzavřel soudce.
S uloženým trest se odvolací soud rovněž ztotožnil. „Počet ran a způsob útoku se vymyká obdobným případům, ale i vymykajícím se případům,“ podotkl soudce stran surovosti činu. Výjimečný trest v rozmezí dvacet až třicet let se podle odvolacího soudu jeví jako nepřiměřeně mírný, doživotí je tak přiléhavé.
Vrah: Bludy, čakry a kvantování
„Ve spisu je spousta nepravd a bludů,“ prohlásil na závěr obžalovaný. V rámci svého posledního slova dále soudu vykládal, jak držel hladovku, praktikoval holotropní dýchání, meditoval, a podobně. Za největší chybu svého života označil moment, kdy se rozhodl skrze meditaci „otevřít své třetí oko“. Stěžoval si také, že jej matka nechce vidět do konce života, a proto ji odmítl slyšet jako svědkyni.
„Svého činu hluboce lituji, zranil jsem a zabil jsem lidi, kteří mi byli nejdražší. Den předtím jsme se objímali, dávali si lásku,“ prohlásil také a soud žádal o zproštění obžaloby a umístění do zabezpečovací detence. „Miluji svou matku, syna i otce. Duše syna a otce jsou ve mně, zmizely pouze těla. Mohou se znova narodit, skrze sakrální čakry,“ pokračoval muž. V rámci své řeči zmiňoval katolickou církev, buddhismus, čínské pohřební rituály, označil se za samce, tvrdil, že „vpadává do kvantování“, a tak podobně.
Muž koncem roku 2024 v rekreační chatě na Teplicku vmetl matce poté, co mu řekla, aby nekouřil vevnitř a šel ven, do obličeje pepř, z kuchyňské linky vzal nůž, strhl matku na podlahu a osmnácti ranami ji téměř ubodal k smrti. Žena přežila jen díky velké náhodě a včasnému a rychlému zásahu lékařů, které zavolala.
Na pomoc ženě přiběhl otec obžalovaného, na kterého se syn obrátil a ubodal ho více než třiceti ranami stejným nožem. Vzápětí obžalovaný zaútočil na svého pětiletého syna, kterého zavraždil sedmi ranami. Tělo zavražděného otce navíc ještě pomočil, prý proto, aby „se ujistil, že je mrtvý.“
Kriminalisté zadrželi pachatele záhy po činu. Později jej převezli na psychiatrii kvůli pochybnostem o jeho duševním zdraví. Po pozorování na psychiatrii skončil ve vazbě. Duševní nemoc podle odborníků jen předstíral. U Krajského soudu v Ústí nad Labem mimo jiné prohlásil, že je agentem ruských vojenských tajných služeb, a jako pravoslavný věřící si potřásl rukou s ruským vůdcem Vladimirem Putinem. To zopakoval i u odvolacího jednání.
Obecně se muž k činu přiznal. „Zabil jsem tátu, těžce zranil mámu. Muselo mi proběhnout v hlavě, že jeho (synova) máma je v base, zabil jsem ho asi, aby neskončil v dětském domově, ale vůbec si to nepamatuju,“ uvedl loni v létě u soudu obžalovaný.
Podle znalců má obžalovaný poruchu osobnosti, duševní chorobou však netrpí a v době činu netrpěl. Ovládací i rozpoznávací schopnosti byly zachovány, byť byly snížené, nikoliv však vymizelé. Prostě věděl, co dělá. Z psychologického a psychiatrického posudku vyplynulo, že je muž dlouhodobě frustrovaný sociálním selháváním. Má za sebou tři nevydařené partnerské vztahy (přičemž s každou z partnerek má dítě), nedařilo se mu v podnikání, nedostávalo se mu uznání.
Podle znalců se v něm tak kumuloval pocit bezmoci a frustrace, kterou ovšem nijak – zdravě – neventiloval. U obžalovaného tak vznikla intenzívní nenávist a touha po pomstě, ostatní kolem sebe si dehumanizoval, začal je vnímat jako objekty, nikoliv jako lidské bytosti. Možnost resocializace je podle znalců obtížná až téměř vyloučená.
Pozůstalým musí vrah vyplatit přes čtyři miliony odškodného.