Dozorci ve Světlé nad Sázavou týrali vězenkyni, otočil soud a vynesl pátý rozsudek

V lednu 2020 mělo podle obžaloby pět dozorců a dvě dozorkyně nevhodně poutat problematickou vězenkyni. Po dvou a půl hodinách ji podle pravidel odpoutali, žena se ale nezklidnila, a tak ji opět spoutali. Celkem tak strávila 3,5 hodiny, nemohla si dojít ani na záchod, pomočila se a musela podlahu sama vytřít.

Podle Ústavního soudu to byl vážný zásah do osobní sféry odsouzené, dozorci měli respektovat její osobní důstojnost. I když byl takový donucovací prostředek ve věznici obvyklý, vedení věznice nenařizovalo jej využít, dozorci měli sami zvážit, jaký postup zvolit.

Poškozená si na jejich jednání stěžovala. Jednoho z nich soud zprostil obžaloby, dalších šest se ale dál zpovídalo u soudů.

Kauza údajného týraní prošla slušným soudním ping pongem. V úterý si obžalovaní vyslechli pátý rozsudek v jedné kauze. Věc se několikrát dostala z Okresního soudu v Havlíčkově Brodě k odvolacímu Krajskému soudu v Pardubicích.

„Situace ve Věznici ve Světlé nad Sázavou byla zřejmě zcela raritní, pokud jde o počet připoutání k pevnému předmětu. Tento donucovací prostředek je nepochybně protizákonný. Byl evidentně zneužíván místo fyzického trestu, rozhodně takto důrazný donucovací prostředek neměl opodstatnění,“ řekl v odůvodnění rozsudku předseda odvolacího senátu Krajského soudu v Pardubicích Aleš Holík.

Poukázal na to, že se žena chovala klidně a plnila pokyny dozorců.

Ve svém posledním výroku přitom jeho senát navrhl, aby věc kázeňsky řešilo vedení věznice. To tak ale neučinilo. Poškozená vězněná žena pak podala dovolání k Ústavnímu soudu a ten jí dal za pravdu. Po zásahu Ústavního soudu uznal odvolací soud všechny pracovníky věznice vinnými.

Advokát jednoho z odsouzených Libor Pikna se divil: „Toto překvapivé rozhodnutí je pro nás zklamáním hlavně ve světle toho předchozího rozhodnutí, které vyznělo právě opačně. Ústavní soud tomuto soudu řekl, že je rozhodnutí třeba lépe odůvodnit, ale nemohl říct, že bylo věcně špatně, to není jeho pravomocí. Čekal jsem, že soud lépe odůvodní, co mu vytkl Ústavní soud, on ale změnil názor.“

Dovolání by podle něj měli odsouzení podat, proces se však táhne pět let a jsou vyčerpaní.

„Budou propuštěni z řad vězeňské služby, jsou to však kvalitní dozorci, kterých si váží jak jejich kolegové, tak odsouzení. Je to ztráta i pro vězeňskou službu, která má už teď poměrně zásadní podstav,“ řekl Pikna.

Nikdo z nich se k případu nechtěl vyjadřovat, na chodbě na ně čekali jejich kolegové, kteří s nimi s pohnutím verdikt sdíleli.

„U vězeňské služby sloužím deset let. Kdo nezná, může o nás pochybovat. Kdo tam není, nedokáže si to představit. V X případech jsou odsouzení agresivní, hází na nás židle a snaží se nás napadnout, a my se koukáme na sebe a bojíme se zakročit, nosíme osobní kamery,“ řekl v závěrečné řeči obžalovaný Vít Bělák.

„Dám na to svoji rodinu, že svou práci odvádíme s úctou, ve věznici je tisíc žen, ke všem přistupujeme stejně,“ dodal.