Článek
Momentálně slyšíte zvuk sirén, který ohlašuje, předpokládám, ukončení raketového nebezpečí. Protože jsme tady hodinu měli raketový poplach. Jak tedy vypadá naše každodenní realita? Právě takhle.
Rozezní se sirény a vy předpokládáte, že nebezpečí je reálné. To znamená, že někde nad vámi krouží drony, nejčastěji šáhidy. Přes den je neslyšíte. V noci většinou nevnímáte ani vzdušný poplach, protože spíte. Probudí vás až zvuk jakési sekačky nad hlavou.
Chvíli si myslíte, že nějaký blouznivec seče pod hvězdami trávu, než vám dojde, že je to dron, pravděpodobně šáhid. Poté slyšíte mohutnou salvu ukrajinských obránců, jak se snaží dron sestřelit. Často se jim to povede, včera v noci se jim to bohužel mnohokrát nepovedlo, vy slyšíte, jak palba končí a dron letí dál, vzdaluje se a poté slyšíte výbuch. Když dopadne raketa, je výbuch mnohem větší. Když dopadne letecká puma, samozřejmě taky.
A pak je ticho. Občas zaštěká vyděšený pes, neslyšíte často ani sirény záchranářských aut, protože v noci jezdí pomalu, vidíte jen blikání modrých majáčků. I děti se naučily plakat potichu. Do krytu nejde nikdo. Do metra taky nikdo neběží. Na rozdíl od Kyjeva, kde jsou lidé na letecké poplachy zvyklí mnohem méně než tady na východě. Ale i Kyjevané už do metra a do podzemních prostor, kde mají úkryty, míří čím dál méně často.
Protože pokud byste měli být v krytu pokaždé, když zazní poplach, v podstatě byste se tam museli odstěhovat a nežili byste. Tahle země by nefungovala a nežila.
A co vy? Víte, kde je váš nejbližší kryt? Víte, co uděláte, až vám nad hlavou bude znít zvuk sekačky? Jestli se Evropa urychleně výrazněji nepostaví na stranu Ukrajiny, bude to víc než teoretická otázka.
Trefy jsou stručné komentáře vybraných osobností k aktuálnímu dění doma i ve světě. Zaberou vám zhruba minutu a najdete je na webu Novinek i našich sociálních sítích.
