Článek
V jaké kondici jste přebíral Všeobecnou zdravotní pojišťovnu (VZP)?
Ekonomicky jsme na tom dobře. Také díky tomu budeme moci přesunout zhruba osm miliard korun z VZP do menších zdravotních pojišťoven (některé zaměstnanecké pojišťovny jsou ve špatné finanční situaci a hrozily jim problémy s financováním péče, proto vláda tento přesun navrhla - pozn. red.).
V podpoře inovací to už tak dobré není, to chci zlepšit. A je potřeba restartovat IT. Musí odrážet potřeby byznysového světa, a ne si vytvářet potřeby vlastní. To je bohužel nešvar i v jiných firmách…
Návrh ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha přesunout miliardy od VZP k menším pojišťovnám podepsal prezident. Jak tento krok přesně vnímáte?
Je to stabilizační opatření vlády. Kdyby k tomuto přerozdělení peněz nedošlo, mohly by se menší pojišťovny dostat do platební neschopnosti. A to by celý systém rozkolísalo. Opozice si může myslet, že to pojištěnce VZP poškozuje (například opoziční poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš z ODS řekla, že ministr zdravotnictví chce okrást pojištěnce VZP - pozn. red.), ale mám pro to pochopení kvůli stabilizaci systému zdravotnictví a kvůli tomu, že je to mimořádné opatření. Do budoucna čekáme, že dostaneme víc peněz za státní pojištěnce.
Od roku 2024 se platby za státní pojištěnce pravidelně valorizují podobně jako důchody. Stát letos za každého z nich platí 2188 korun měsíčně. Státních pojištěnců je zhruba šest milionů, takže to jsou miliardové částky. To vám nestačí? Jak byste si představoval valorizaci do budoucna?
Systém je třeba stabilizovat 25 až 35 miliardami korun navíc: 35 by bylo výborných, 30 optimálních a 25 je pro příští rok potřeba nutně.
Často mluvíte o platbách za uzdravení. VZP by tak měla podle vás odměňovat poskytovatele péče, kteří prokáží, že pacienta skutečně vyléčili, ne jen kvalitně léčili… Jak by to fungovalo v praxi?
„Platba za uzdravení“ není úplně přesný termín. Někteří pacienti jsou chronicky a nevyléčitelně nemocní a nemohou se úplně uzdravit. Lépe se tomu říká „value based healthcare“, česky by to bylo „zdravotní péče založená na výsledku“. Klade se důraz na kvalitu péče a života, v některých případech totiž nejsou další léčebné zákroky pro pacienta přínosné.
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Máme špičkové ortopedy, chirurgy, ale návrat pacientů po operaci do normálního života trvá delší dobu. Pojďme zkusit vytvořit „úhradový balíček“ za totální endoprotézu, do kterého zahrneme i to, aby pacient dostal včas rehabilitaci a zlepšila se mu pohyblivost.
Totéž lze udělat u návazné péče o pacienty se srdečním selháním. Zvládneme špičkové kardiochirurgické výkony, ale máme poměrně častou opětovnou hospitalizaci a někdy lidé zemřou třeba do tří měsíců po zákroku. Tam je potřeba řešit například monitorování tělesných funkcí na dálku moderními technologiemi.
Také psychiatrie má problém v následné péči. Jako v řadě jiných oborů jsou pacienti velmi dobře léčeni v akutní fázi, například v případě stavů, které můžou vést k sebevraždě. Pak ale akutní fáze pomine, pacient se dostane z léčebny domů a už se o něj nikdo dostatečně nepostará. To je podobné, jako když vám perfektně udělají totální endoprotézu a nezajistí vám hned rehabilitaci.
To jsme u dalšího vašeho tématu, a to jsou koordinátoři péče. Jak by měli fungovat?
Aktuálně už fungují v komplexních onkologických centrech. Když si pacient vyslechne závažnou diagnózu, nemá dost informací a neví, co má v systému dělat. A v tom mu koordinátor pomůže. Pošle ho třeba k jednotlivým specialistům. Stejně by koordinátoři mohli pracovat u nás v pojišťovně. A také v jiných oborech než je onkologie, například v chirurgii nebo v péči o duševní zdraví.
Takže koordinátor bude nově pracovat v pojišťovně, a ne ve zdravotnickém zařízení?
Nechceme zdravotníky zatěžovat další agendou. V systému je třeba nová kapacita a ta může vzniknout u nás.