Článek
Je to lákavá představa a hlavně je jednoduchá. Proto má šanci se usadit v jednodušších hlavách. Možná se ale shodneme, že zelený mozek, jak chtějí Petra Pavla vylíčit jeho odpůrci a zároveň obdivovatelé generátoru náhodných slov zn. Andrej Babiš, by v tolika funkcích včetně jedné mezinárodní, ze které spoluurčoval bezpečnost celého světa, nikoli sokolovny v Průhonicích, prostě neobstál. Realita však byla jiná.
Proto by stálo za pokus rozluštit prezidentovo chování vůči Fialově vládě nikoli z hlediska voliče dnešní opozice. Tento úkol usnadnil sám Pavel v rozhovoru pro iDnes.
Co jsem tedy v prezidentově výkladu zaznamenal? Nemám nárok na to, že moje vysvětlení je správné, natož jediné správné, pouze vás s ním chci seznámit.
Prvním bodem Pavlovy pozice je tvrzení, že vláda příliš automaticky předpokládala, že když pošle na Hrad zákon, symbolicky řečeno, za minutu dvanáct, nezbude prezidentovi, který přece proti kabinetu nepůjde, aby si případně zanadával, ale na zákon stejně hodil muří nohu. Pavel ovšem dal demonstrativně najevo, že taková hierarchie platit nebude. Žádné „prezident udělá to, co vláda vzkáže“, ale „já pán, ty pán“.
Druhý závěr, který pro mě z Pavlova stanoviska vyplývá, je jeho krok vstříc tzv. obyčejným lidem, kterým svým rozhodnutím odložit podpis zajistil možnost ještě na poslední chvíli požádat o předčasný důchod. Ať už to prezident chtěl, či nikoliv, jde o signál, že proti údajně drsné vládě je tady lidštější hlava státu, se kterou mohou občané počítat.
Zbývá odpovědět, k čemu potřeboval Petr Pavel tuto operaci? A jak s tím souvisí jeho ochota jednat s Andrejem Babišem a na druhé straně téměř neskrývané opovržení Tomiem Okamurou? Moje hypotéza je následující: Pavel bude na Hradě i po sněmovních volbách v roce 2025, po kterých je pravděpodobná vláda ODS a ANO. Prezident vidí hlavní střet současnosti v konfrontaci „mezi demokracií a různými formami autokracie“. Vláda ODS a ANO by byla náchylná k autokracii. Demokracie by se zajisté otřásla.
V takové situaci by jedinou protiváhou tomuto uleželému guláši mohl být prezident, který si od vlády nenechá diktovat, co má dělat, drží demokratický směr a zároveň se snaží o podporu co nejširších vrstev obyvatelstva.
Nebylo by to nic světoborného, ale alespoň něco.
