Očima Saši Mitrofanova: Tygr? Kdepak. Jenom Macinka

Jiří Dienstbier se zahraniční politikou zabýval celý život. Ještě když byl rozhlasovým zpravodajem, projel nemálo zemí a v některých pobýval delší dobu. Ani poté, co ho normalizační komunisté zavřeli a živit se pak směl jen manuální prací, neopustil témata, která ho zajímala a kterým rozuměl.

Ve chvíli, kdy dějiny poskytly tehdejšímu Československu šanci něco znamenat a nebýt jen obsluhou velkých křupanů, byl Jiří Dienstbier připraven tuto misi podle svých schopností naplnit. Byl ve výborné formě teoreticky i prakticky.

Čest jeho památce.

Z víkendové bezpečnostní konference v Mnichově zveřejnilo české ministerstvo zahraničí řadu fotografií. Mne zaujala jedna, na níž jsou dva členové Babišovy vlády. Ministr zahraničí Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna.

Když jsem tento obrázek viděl, prolétl mi hlavou imaginární dialog účastníků konference, kteří zahlédli tyto dvě postavy. Jeden se ptá, druhý odpovídá. Pracovní řeč je angličtina, takže by to mohlo znít následovně:

„Who are those two?“ – „Oh, nothing important. Just a handicapped minister from Czechia and his valet.“

(„Kdo jsou ti dva?“ – „Ale, nic důležitého. Jenom postižený ministr z Česka a jeho komorník.“)

Proč postižený? No přece proto, že nemluví. SPD mu mluvit zakázala. Pokorně srazil podpatky, jakmile od ní dostal pohlavek, že si troufl kladně promluvit o Ukrajině. Generál se zaječím srdcem, co jiného si o něm může člověk pomyslet.

A komorník? Nic ve zlém, je to jen původní kvalifikace. Když jde komorník do služby, je závislý na svém prvním pánovi. Obzvláště slouží-li tomuto pánovi dlouhá léta. Stává se, že se dokonce naučí číst tak, že pánovi ukradne z aktovky nějaké lejstro a pak nad ním usilovně dává písmenka dohromady, aby tvořila slovíčka.

Podaří-li se mu toto intelektuální vítězství, je potom tak okouzlen pánem, sebou, že to dokázal, a hlavně obsahem lejstra, což může nakonec být to jediné, co si v životě přečetl, že se cítí jako tygr, připravený se o pánovo učení rvát s kýmkoliv včetně ostřílených světových pardálů.

Slouží mu ke cti, že se o to v Mnichově pokusil.

Co se svět z jeho výstupu dozvěděl o Česku? Že jsou tady divní voliči, kteří dopustili, aby ministrem zahraničí země byl primitivní komorník. Žádný tygr. Jenom Macinka.