Článek
Slouží ke cti Zemanovi, že redaktora, který s ním dělal rozhovor a neopomněl říci, že slovo starý dává do uvozovek, promptně upozornil, že starý skutečně je, protože je mu sedmasedmdesát. Horší to bylo s prezidentovou schopností veřejně přiznat, že je nejen starý, ale také vážně nemocný. Místo toho tvrdil, že je už úplně normální.
Za pár hodin se zjistilo, že to není pravda. Lékař a končící rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima, člen konzilia, které zkoumá Zemanův zdravotní stav, uvedl: „Během hospitalizace došlo ke zlepšení zdravotního stavu pana prezidenta. Prezidentův stav mu nicméně neumožňuje věnovat se naplno práci prezidenta.“
Prognóza je podle Zimy nejistá a lze ji nyní obtížně stanovit. Bude záviset na vývoji onemocnění. „Nutná je spolupráce pacienta,“ dodal Zima. Zeman už ale oznámil, že se možná vrátí ke kouření. Další člen konzilia Pavel Pafko uvedl, že prezident má cirhózu jater a do žaludku má zavedenou vyživovací sondu.
Zeman tedy chtěl vzbudit pocit normálnosti, ale vzhledem k tomu, že konzilium potvrdilo, že je vážně nemocen a není s to pracovat ve svém úřadu naplno, vypadá to spíše na pokus o normalizaci v tom historickém významu. Všechny nitky se přitom sbíhají k případné realizaci článku 66 Ústavy ČR. Zeman logicky nechce být zbaven pravomocí, proto mlží, že je už úplně normální. Předseda Senátu Miloš Vystrčil okamžitě reagoval a zaujal postoj, že když Zeman mluví do rádia, nebude aktivace článku 66 nutná.
Je to bezesporu hra kdo s koho. Nastávající vláda ji zatím prohrává. Nikoli proto, že nemá sílu, ale proto, že má zabudovaný komplex strachu z rozhodných činů. I to je dědictví normalizace.
Zeman sice do rozhlasu promluvil, ale nebyl s to udržet na uzdě svou nenávist k jednotlivcům či institucím. V tomto rozhovoru to schytal Tomáš Halík, kterého lživě nařkl, pak katolická církev, exministryně Džamila Stehlíková a Strana zelených, média a agentury pro průzkum veřejného mínění. Zároveň neprokázal Zeman dobrý úsudek, když se spletl v počtu stran v nové Sněmovně. Není jich devět, ale sedm.
Nechat vývoj v rukou prokazatelně nemocného muže v nepříliš dobré formě, který se nehodlá zbavit svých démonů, je ale pro novou vládu pohodlnější, protože zdánlivě slibuje klid na práci. Je to taková normální normalizace.