Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Kdo není náš čubčí syn

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Prezident USA Franklin D. Roosevelt měl poznamenat v roce 1939 na adresu tehdejšího nikaragujského diktátora: „Somoza may be a son of a bitch, but he's our son of a bitch.“ Kdo umí anglicky, pochopí. Český překlad v zušlechtěné podobě zní: „Je to možná čubčí syn, ale je to náš čubčí syn.“ Výraz „čubčí syn“ lze zaměnit za jednoslovný drsnější překlad.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Toto výrazivo a tento vztah k různým nedobrým politikům se mi vybaví pokaždé, když máme co do činění s další z řady panoptikálních, přesto velmi aktivních a vlivných postav doma a ve světě. Charakteristiku, kterou dal Roosevelt Somozovi, lze rozšířit na velké množství dřívějších i současných vládců a figurek s politickým vlivem.

Osobně jsem dalek představy, že v politice dokáže uspět člověk, který zásadně není tím, co tato charakteristika vyjadřuje. Řeknu to jinými slovy: doopravdy čistý, čestný, úzkostně poctivý člověk ve velké politice nebude úspěšný nikdy. Buď se z něj ona bitch časem stane a zařadí se, anebo ho sežerou. Často jeho vlastní spolustraníci.

Zdůraznil jsem, že mám na mysli velkou politiku, ve které jde o skutečný vliv na řízení státu a osudy lidí. Tato politika pracuje zákonitě s velkými masami obyvatelstva. Ty jsou z definice náchylné k vstřebávání polopravd a otevřených lží, k podřízenosti silné ruce a poslouchání rozkazů ke zničení nepřítele, kterého nositel silné ruky, jejich vůdce, určí.

Paradox je ovšem v tom, že bez účasti velkých mas není možné získat moc. Proto se k populismu a demagogii, jen v méně stupidní podobě, uchylují i politici, kteří sami o sobě disponují jak dobrým mozkem, tak vzdělaností. A na konci tohoto procesu máme před sebou souboj o tzv. lid, přesněji o tu jeho část, bez jejíchž hlasů se ta či ona politická síla nedostane k moci. Mimořádně působivým příkladem takového stavu je předvolební boj v Polsku před podzimními parlamentními volbami.

Tato dlouhá předmluva mi teď umožňuje vyřknout základní myšlenku této úvahy bez dalších okolků. Až budeme znovu stát před nutností volby mezi postavami a stranami na naší politické scéně a nebudeme chtít strkat hlavu do písku neúčastí ve volbách, zjistí mnozí z nás, že k dispozici jsou především ti sons and daughters of a bitch.

Pak musí přijít okamžik, kdy člověk provede selekci a řekne si, že tenhleten není rozhodně náš son of a bitch. A že o jiném víme, že není anděl, ale nám je blíže.

Jména záměrně neuvádím. Dosadit je zvládnou i političtí prvňáčci.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám