Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Přesto i tato země měla své krátké lepší chvíle. V končícím týdnu hned po sobě opustily tento svět dvě osobnosti, z nichž byla každá tváří právě těch období, kdy se v Rusku, přesněji řečeno ještě v Sovětském svazu, mohlo dýchat o něco volněji.
Zoja Boguslavská odešla v úctyhodném věku 102 let. Zůstávala donedávna téměř jediným žijícím účastníkem dění v 60. letech, které se obvykle označuje jako „tání“. Původně politický impuls aktivovaný prvním tajemníkem ÚV KSSS Nikitou Chruščovem v boji s vnitrostranickou stalinistickou opozicí uvolnil nakrátko atmosféru v sovětské společnosti a inicioval také vývoj v Československu, který vyústil v Pražské jaro 1968.
Paní Boguslavská byla sice kritičkou a spisovatelkou, do dějin se však dostala v jiné roli. Chruščov nebyl žádný milovník svobody a už v roce 1963 na setkání s tvůrčí inteligencí doslova seřval tehdejší mladé spisovatele a básníky, kteří se tak dostali do společenské izolace.
Zoja Boguslavská však neváhala spojit život s jedním z tehdejších „ztroskotanců a samozvanců“, vynikajícím básníkem Andrejem Vozněsenským. Byla s ním až do jeho smrti v roce 2010, starala se o něho na sklonku jeho života zatíženého nemocemi a vzorně chránila básníkovo umělecké dědictví.
Den před ní zemřel ve věku 77 let Vladimir Molčanov, tvář další krátké chvíle svobody. V začátcích Gorbačovovy přestavby, kdy tento reformátor sváděl těžké boje především se svým stalinistickým okolím v komunistické straně, využil Molčanov zmatku v myslích funkcionářů, kteří najednou nevěděli, co je a co není povolené, a nastartoval na tehdejší ústřední sovětské televizi pořad Před půlnocí a po ní.
To si už pamatuji velmi dobře. Sovětská televize se tehdy najednou dala dobře chytat i v Československu, což byl nepřímý úder Gorbačova a jeho lidí na husákovské zkameněliny, a proti pořadům, které vysílali Sověti, by v ČSSR zasahovala StB. Molčanov jako kdyby přišel z jiného světa, což byla do jisté míry pravda, protože předtím jako jeden z mála sovětských odborníků na nizozemštinu působil dlouho v zahraničí.
Najednou se smělo vysílat o stalinismu, o bělogvardějské emigraci, ale také o strašlivých podmínkách, ve kterých musí pracovat a žít sovětští havíři… Netrvalo to dlouho, Molčanov pak už točil hlavně historické a kulturní dokumenty. Ale když zemřel, ukázalo se, kolik lidí v dnešním Rusku zahaleném putinovskou tmou si ho pamatuje a lituje odchodu posledního mohykána doby, kdy se mohlo mluvit svobodně a člověk za to nešel do vězení.
