Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Český hold kníraté bestii

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Včera připomněli komunisté 70. výročí úmrtí svého idolu, jedné z nejodpornějších bytostí v světových dějinách, masového vraha Josifa Stalina. Nejslavnostněji to pojali v Rusku, kde se pokládaly květiny k nově vybudovaným Stalinovým pomníkům. Ale stalinisté jsou i v Česku.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

V duchu pouček kníraté bestie se vyjadřuje někdejší místopředseda KSČM a kandidát na prezidenta, byť bez dostatečného počtu podpisů, Josef Skála. Soud mu nedávno nepravomocně uložil osmiměsíční podmíněný trest se zkušební dobou na pět let za tvrzení kopírující stalinskou propagandu, že masakr polských válečných zajatců Sověty v Katyni je „nacisty zkonstruovaný příběh“.

Ale hledat Stalinovy uctívače pouze mezi českými, moravskými a slezskými komunisty je nošení dříví do lesa. Zorný úhel je širší. Miloš Zeman zmínil sovětského diktátora mnohokrát, slovem i písmem. Nejlepší byla poznámka v březnu 2017, že Stalin efektivně řešil politické problémy popravami svých protivníků. Daly by se vyhledat i jiné odkazy k praxi masového vraha, ale nemá cenu tady křísit politickou mrtvolu, čímž je míněn Zeman, nikoli Stalin.

Josif Vissarionovič Stalin je naopak, jak napsal básník Majakovskij o jeho předchůdci, živější než všichni živí. V Rusku je na vzestupu. Odhalují se zbrusu nové pomníky a především se Stalinova vnitřní a vnější politika dočkala renesance v podání Vladimira Putina, v jeho represích v Rusku samotném a v barbarské válce proti Ukrajině a celému svobodnému světu. Vidina třetí světové války, kterou podle ruských historiků plánoval Stalin a v níž mu zabránila smrt před sedmdesáti lety, se přiblížila realizaci podle Putinových plánů.

Vnější mimikry tohoto plánu jsou ale stejné jako před sedmdesáti a více lety. V Česku to dokazuje parta „chcimírů“, která vznikla jako přes kopírák ze šablony konce 40. let minulého století a tehdejšího „mírového hnutí“ řízeného Stalinem, který chystal válku. Václav Hořejší není samozřejmě Frédéric Joliot-Curie a Petr Miller není Maurice Thorez, ale, jak známo, každá věc se odehrává jednou jako tragédie, podruhé jako fraška.

Hold Stalinově hlavní poučce vzdali pár dnů před výročím poslanci ANO a SPD v čele s Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou, kteří ve Sněmovně odmítli dodržovat stanovená pravidla a pokusili se o násilné obsazení řečnického pultíku. Já vím, zase fraška. Ale Stalina na začátku jeho kariéry také nebral nikdo vážně coby prý tupého Kavkazana.

Míra vášně, s jakou ANO, SPD a také odbory bojují za to, aby tento stát šel ekonomicky co nejdřív do háje, svědčí o jejich zájmu, aby v tom háji byl co nejrychleji a nemohl se bránit tlaku z východu na euroatlantickou civilizaci. Kruh se uzavírá.

Vražda, nebo nedbalost? Stalinova smrt

Historie

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám