Článek
Regulované poplatky, distribuční sazby, údaje o spotřebě v jednotkách. Nejen to tvoří desítky položek, které uživatelé většinou přelétnou očima, aniž by chápali, jaký pro ně mají význam.
„Vyúčtování přetéká čísly, ale chybí jednoduchý příběh, kterému by bylo snadné porozumět,“ konstatoval Petr Lajsek, analytik společnosti Purple Trading.
Pokud ovšem člověk nechápe, co vlastně porovnává, většinou raději nic nemění. „Více než polovina lidí odkládá změnu dodavatele právě kvůli obavám z administrativy,“ podotkl Lajsek. Takový zákazník pak ale nezřídka tratí.
Pokud by teď například rodina s běžnou spotřebou žijící ve středních Čechách uzavřela novou tříletou fixaci u Pražské plynárenské, platila by ročně celkem 24 300 korun, na zálohách tedy lehce přes dva tisíce korun měsíčně. Třeba v porovnání s nabídkou nefixovaného tarifu u PRE by ročně ušetřila 4400 korun.
Věc je přitom výrazně jednodušší, než to z vyúčtování vypadá. Z položek, které výslednou cenu ovlivňují, totiž fakticky hrají roli jen dvě. K těm by měli spotřebitelé přihlížet, chtějí-li si pohlídat, zda nepřestoupit k levnějšímu dodavateli.
Ten může ovlivnit pouze cenu silové elektřiny nebo plynu a pak ještě stálou měsíční platbu. Tyto údaje dodavatelé uvádějí hned v horní části vyúčtování.
Zbytek toho, co tvoří celkovou sumu, stanovuje Energetický regulační úřad. Tato platba je pro všechny zákazníky stejná, a tudíž není pro rozhodování, kde ušetřit, vůbec důležitá.
Takto pevně dané jsou například u elektřiny položky jako cena za distribuci, systémové služby, provoz nesíťové infrastruktury, poplatek za podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, daň z elektřiny, nebo platba za jistič. U plynu je to zase distribuční část cen, tedy poplatek za distribuci a stálá platba za měsíc.
V tom všem není jednoduché se vyznat. „Ne, že by se to nakonec nedalo pochopit, ale lidé by se tomu museli věnovat a strávit s tím čas, který mnohdy nemají. A potom neví, zda mají dobrou cenu,“ poznamenal hlavní analytik společnosti XTB Jiří Tyleček.
K tomu, že výpisy bývají tak složité, přispívá podle Jiřího Gavora ze společnosti ENA také evropská legislativa.