Článek
Sám obětuje své volno a bude rovnou řídit dvě ministerstva. Ne chvíli, ale rovnou celé dva roky. A možná i déle, když mu nevyjde jeho předpoklad, že Petr Pavel svůj mandát prezidenta na Hradě neobhájí a bude tam někdo vstřícnější, kdo neprodleně jmenuje Filipa Turka ministrem.
Obě ministerstva sice mají hodně rozdílnou agendu, která není tak propojená jako resorty ministerstva dopravy a průmyslu a obchodu, které řídil svého času jiný člen současné vlády Karel Havlíček.
Petr Macinka by jistě řekl, že se agenda překrývá, protože do ochrany životního prostředí taky „kecá“ Brusel prosazující „ekologické nesmysly“, takže je to vlastně zahraniční agenda.
Navíc Macinka toto ministerstvo chtěl řídit sám a sliboval potoky zelené krve, kterážto mi byla dosud neznámá. Já dosud znal jen červenou a modrou, u jedné je barva daná hemoglobinem, u druhé, kterou mají třeba měkkýši, přenáší kyslík v hemolymfě hemocyanin.
Na barvě krve však nezáleží, hlavně, že Macinka není žádný měkkýš. Kosí nemilosrdně aktivistické zaměstnance a nyní pěkně v rámci nutných úspor seškrtá peníze na neziskovky, které podle něj nedělají nic potřebného a ještě štvou proti této vládě a najmě Motoristům sobě.
Ale abychom mu zase nekřivdili, Francie peníze pro neziskovky taky seškrtala, protože má velký deficit, nutno ale podotknout, že mnohem větší než Česká republika.
Ekonomicky dobře na tom není nikdo a po čtyřech letech chuť pomáhat pochopitelně klesá, válka na Ukrajině se bohužel stala normou a člověk otrnul, když skoro každý den někdo umírá a mrznou tam pořád. To ale Macinka musel při návštěvě Ukrajiny vidět, a dokonce se zdálo, že to i viděl.
Tvrdost se však v dnešní době nosí, mládí chce vpřed, a proto nelze moc ukazovat soucit. To moc dobře věděl zastřelený americký aktivista Charlie Kirk, který nemohl vystát empatii a viděl v ní umělé slovo new-age kultury. A pokud se někdo chce ohánět, že Kirk dodal, že upřednostňuje sympatii, tak nelze zapomínat, že mu pár obětí střelby stálo za svaté právo nosit zbraň.
Je proto potřeba ukázat razantnost, tvrdé lokty a ochotu měnit věci od základů. Ne, že by to občas nebylo třeba. Ne, že by některé programy některých neziskovek nebyly sporné. Pár by se jich určitě našlo. Ale zrovna v případě Ukrajiny to neplatí. Tam je potřeba jakákoli pomoc. Seškrtat ji, aby mu zatleskalo pár kumpánů a voliči party okolo Okamury viděli, že umí s Ukrajinci zamést, by bylo odporné i před volbami s cílem získat hlasy, natož teď.
Macinka si neuvědomuje jedno - velkého politického úspěchu nelze dosáhnout bez širší podpory z různých částí spektra. Inspirovat se lidmi okolo Okamury a Rajchla je hloupé, učit by se měl od technologa moci Babiše, který se snaží neustále nějaké lidi oslovovat a podobným krokům se vyhýbá, aby si nikoho neznepřátelil. Ministr zahraničí místo toho vede neustále bitvy, kde hází silnými slovy.
