Článek
Rusko na schůzku přistoupilo v den, kdy měly být na něj a na země kupující od něj energie uvaleny tvrdé sankce. Moskva sice proklamuje, že na ni sankce nepůsobí, ale její rozhodnutí jednat jasně ukazuje, že se jich bojí. Svou válku proti Ukrajině platí Rusko hlavně z ropy a plynu. Mohlo by se mu docela dobře stát, že by nejen nemělo peníze na válku, ale navíc by se mu začala hroutit ekonomika.
Toho se Putin obává tak moc, že je ochoten jít i na nějaké ústupky, vzdát se třeba některých obsazených území v Charkovské a Sumské oblasti, která nemají velkou strategickou hodnotu s výjimkou regionu ohrožujícího Kupjansk. I v oblastech, na které si klade nároky (Záporožská a Chersonská), by možná přistoupil na příměří podél linie fronty, i když původně chtěl jejich kompletní odevzdání.
Donedávna přitom z Moskvy zaznívalo, jaká všechna území by ještě mohlo Rusko požadovat. Snilo se o Oděse nebo Charkovu či Sumách. Ruské jednotky sice v poslední době zvýšily rychlost postupu, ale k dobytí Pokrovsku a pásu pevností na severu Doněcké oblasti tvořené městy Slovjansk a Kramatorsk má stále daleko. I v Kremlu si začínají uvědomovat, že realita neodpovídá vychloubačným tvrzením generálů.
Čeho se však Putin nemíní a zřejmě ani nemůže vzdát, je Doněcká oblast. Jedním z důvodů rozpoutání velké agrese bylo právě umožnit samozvaným separatistickým luhanským a doněckým pseudostátním útvarům ovládnout celé území Doněcké a Luhanské oblasti. Tu druhou už Rusové kontrolují skoro celou. Ovšem u Doněcké to neplatí. Pokud ji Rusko neovládne, ultranacionalisté mohou kremelské vedení snadno peskovat, že hlavní cíl nesplnilo.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zcela pochopitelně odevzdání zbytku Doněcké oblasti či její výměnu za jiné území odmítá. Nejde jenom o to, kolik její obrana stála krve. Pokrovsk brání případnému postupu Ruska do Dněpropetrovské oblasti a na jih Charkovské. Za výše zmíněnými doněckými městy s mohutnou hloubkovou obranou, která se budovala od roku 2014, se rozprostírá rovinatý nížinný terén sahající k Dněpru bez velkých překážek s výjimkou řek Oril, Psel a Vorskla.
To podstatné ale je, že když se na Rusko zatlačí, je ochotno nejen jednat, ale i přistoupit na ústupky. Aby se ale něco získalo, musí jednání vést tým zkušených diplomatů, a ne jeden zvláštní vyslanec, který přizná, že nepochopil, co Rusové říkají, a viděl ústupky tam, kde jen opakovali své požadavky.
