Článek
Americký prezident Donald Trump dotlačil Indii, aby nekupovala ruskou ropu. Jejím posledním velkým odběratelem tak zůstává Čína, protože i Japonsko dovoz přinejmenším omezí. Na ruskou ropu je navíc uvalen cenový strop, který odběratelé rádi dodržují - Rusko na ně nemůže tlačit, aby zaplatili více. Moskva se tak aspoň snaží vybírat platby za ropu v jiných měnách, než je dolar, který nelze na ruské účty kvůli sankcím převádět. Při platbách v dolarech sice peníze dostane, ale méně, převody měn nejsou zadarmo.
Příjmy z ropy a plynu nemají v dalších letech tvořit polovinu příjmů ruského rozpočtu, ale nanejvýš 22 procent. Nemít ekonomiku závislou na exportu je obecně dobře, jenomže vše mají zaplatit obyčejní lidé v rámci vyšší DPH. To moskevskému vedení příznivce nezíská. Zvýšení DPH dopadne na všechny a jako kdekoli jinde je pocítí především ti nejchudší včetně důchodců, jejichž penze jsou beztak mizerné.
Zvýšení DPH ukazuje, že nestačilo od letoška zvýšit korporátní daň na 25 procent a danit příjmy progresivně. Rusko usiluje o vyrovnaný rozpočet, protože stávající trend dalšího zadlužování hrozí v budoucnu velkými otřesy. Na druhou stranu to ale zvýší inflaci, která je největší hrozbou.
Připomíná to bludný kruh, ze kterého není úniku. Nekolikaprocentní růsty HDP patří minulosti. Nyní se počítá s růstem okolo procenta, a to jen v případě, že na Rusko nedopadnou důsledky dalších sankcí. Inflace je přitom na osmi procentech. Pro to existuje jediné slovo - stagflace, kdy ekonomika neroste a inflace je vysoká.
Další finanční injekce, které roztočily kola válečné výroby, už nepřijdou. Fond národního blahobytu, ze kterého Rusko dosud platilo válečnou ekonomiku, je vyčerpaný, v půlce roku v něm bylo 2,8 bilionu rublů (cca 700 miliard korun). Přitom ještě v roce 2022 tam bylo v přepočtu na koruny 2,5 bilionu.
Rusko sahá k velmi nepopulárnímu kroku v podobě znárodňování, které už se netýká jen zahraničních firem. A bere to hákem, na nikoho se neohlíží. Minoritní akcionáře přehlíží. Centrální banka se jich však proti státu zastala a řekla, že je to nezákonné a stát musí jejich podíly vyplatit. Řešila žalobu moskevské burzy na stát. Vadí jí, že takto pojaté znárodňování podrývá trh a odrazuje investory.
A bez investorů se ruská ekonomika neobejde. Závody potřebují modernizovat, aby byly efektivnější. Investice se však odkládají kvůli přetrvávajícím vysokým úrokovým sazbám. Přestává být odkud dovážet moderní stroje, Čína je u vývozu do Ruska stále opatrnější, protože více potřebuje vyvážet na západní trhy.
Dalšímu růstu ekonomiky brání nedostatek pracovních sil, protože muži jsou potřeba na frontě. Tam už se jim moc nechce a nelákají je už ani vysoké pobídky. Nedostatek pracovních sil vede nutně podniky k tomu, že i ony musejí zaměstnancům nabízet více.
Ekonomická situace Ruska by nevypadala růžově, ani když by si člověk nasadil ty nejrůžovější brýle. A bez nich je antracitově matná. Dopady se nevyhnou ani ozbrojeným silám. Ono se sice říká, že krví moderní armády je nafta, ale tou skutečnou krví jsou od starověku peníze. A ty Moskvě docházejí.
