Článek
Istanbulská schůzka ukázala, že Rusko není ochotné přistoupit na žádný kompromis. Dokolečka omílá požadavky, které Putin vyhlásil loni. Územně jdou dále než požadavky z roku 2022, protože je potřeba „zohlednit situaci na frontě“. Tu ale Rusové nezohledňují, když požadují odevzdání území, které nedobyli.
Moc se jim zalíbilo, že Německo v roce 1945 bezpodmínečně kapitulovalo, a rádi by se dočkali něčeho podobného. Vždyť přece v Kyjevě vládnou nacisti, které je potřeba porazit a zemi pak denacifikovat. Že je situace úplně jiná, je jim jedno.
Navíc nehorázně hrozí. Pokud Ukrajina teď nepřistoupí na jejich požadavky, budou příště chtít více. A vedoucí ruské delegace Vladimir Medinskij měl říci ukrajinským vyjednavačům, že možná někteří z nich přijdou o další příbuzné. To s diplomacií moc společného nemá. Je to nechutná výhrůžka a odporné zastrašování.
Takto se choval v roce 1938 Adolf Hitler, když chtěl donutit Československo, aby odevzdalo kus území Německu. Hrozil, že když se nedosáhne dohody a Praha neustoupí, zahájí válku. Rusové sice obviňují Ukrajince z nacismu, ale chovají se přesně jako führer.
Facka to nebyla jen do tváře Ukrajinců, které Rusové neberou vážně a kteří podle Vladimira Putina jako národ ani neexistují, ale taky do tváře Donalda Trumpa, který by se tak rád ukázal jako úspěšný mírotvůrce. Přes veškeré jeho snahy se ukazuje, že Rusko o žádný kompromis – a bez toho nejde ničeho dosáhnout – nyní nestojí. Věří, že nakonec uspěje, že západní podpora Ukrajiny bude slábnout a pak bude možné sousední zemi dobýt.
Ruské výhrůžky, že budou bojovat donekonečna, ukazují, že vyjádření propagandisty Solovjova a dalších podobných nejsou jen okrajovým zpestřením, ale představují mainstream. To je dobré si pamatovat. Těžko se Rusku po těchto vyjádřeních může věřit, že mu jde o mír. Tohle musejí vidět i největší příznivci Kremlu. V Turecku se Rusko otevřeně odkopalo.
To je však Rusku jedno. Uniklá ruská vyjádření mají domácímu publiku ukázat, že je Rusko nekompromisní, aby obhájilo pokračování války, když Ukrajinci odmítají ruský mír. A mají také zastrašit občany západních zemí podporujících Ukrajinu, aby zatlačili na své vedení. Hrozby 21let trvající válkou jako proti Švédsku jsou však směšné. Za osmnáct let nebude Putin nejen u moci, ale ani naživu, a těžko lze předpokládat, že jeho následovníci budou chtít pokračovat v nesmyslné válce, kdy Rusko za každý dobytý kilometr čtvereční platí vysokými oběťmi.
Přes nehorázný přístup ruské delegace už samotný fakt, že se schůzka uskutečnila, ukazuje, že Rusové začínají potřebovat jednání, váznoucí ofenzíva a sankce jim dělají problémy. S rostoucím počtem obětí v Rusku nutně klesá popularita války, i když ji Kreml vykresluje jako boj proti novým nacistům. Ona je to dost kostrbatá konstrukce.
Pomíjet nejde dohodu o vzájemné výměně tisícovky zajatců, což je dosud nejvyšší domluvený počet. Může to působit jako chabý výsledek schůzky. Může to sice vypadat jako malý výsledek, ale zajatci a rodiny se na to dívají jinak. Na obou stranách. Aspoň jim jednání něco přineslo, což je dobře.