Článek
Ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi se sice podařilo po dvou dnech zprostředkovat příměří, ale Jerevan byl jeho přístupem tak zklamán, že předseda arménského národního shromáždění Alen Simonjan pozval do země předsedkyni americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiovou. Ta v neděli přijela a vyjádřila arménskému lidu podporu.
Historie konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem je komplikovaná a z propuknutí bojů se opět navzájem obviňují obě strany, napětí na hranici je trvalé a ruka na spoušti lehká. Jerevan nicméně po porážce ve válce v roce 2020 není tím, kdo si může dovolit takto testovat situaci. Vojensky silnější je Ázerbájdžán.
Arménie čelí dalším ázerbájdžánským útokům. Baku zřejmě využívá oslabení Ruska
A není náhodou, že střety propukly zrovna v době, kdy ruské jednotky ustupovaly v Charkovské oblasti na Ukrajině. Moskva je nucena se soustředit na Ukrajinu a své okolí už nemá sílu hlídat. Podle Institutu pro studium války stáhla už na jaře část svých vojáků z Arménie, kde měli dozírat na příměří, aby doplnila jednotky, které utrpěly porážku u Kyjeva. Náhradu za ně do horké oblasti na Kavkazu neposlala. Vhodná chvíle otestovat nejen připravenost Arménů, ale i případnou reakci Moskvy. Ta byla vlažná, Moskva sice dosáhla příměří, ale nebyla aktivována Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, což Jerevan roztrpčilo. Příměří nijak negarantuje delší klid.
Ukazuje to proměnu situace od devadesátých let, kdy v konfliktu, který přispěl k rozpadu Sovětského svazu, Arménie získala kontrolu nejen nad celým Náhorním Karabachem, ale také nad okolními přilehlými okresy sloužícími jako nárazníková zóna. Ázerbájdžánu to pochopitelně vadilo, docházelo sice ke střetům na hranici, ale byly jen lokální o omezené. Ázerbájdžánci si byli dobře vědomi, že v Arménii jsou ruské jednotky a základny. Invaze do Gruzie v roce 2008 navíc ukazovala, že se Rusko nerozpakuje zasáhnout. I anexe Krymu a zásah v Sýrii vytvářely dojem, že se Rusko opět stává imperiální mocností s globálnějším dopadem.
O to překvapivější byl výsledek války v roce 2020. Ázerbájdžán bez problému ničil arménskou obrněnou techniku. Využíval k tomu zbraní dodaných nejen z Turecka, ale také z Izraele. Arméni s technikou z dob Sovětského svazu a stejně zastaralou taktikou se navzdory svému hrdinství nedokázali ubránit.
Až po několika týdnech, kdy hrozil velký průlom, Moskva pomohla zprostředkovat příměří. Arménie si sice udržela kontrolu nad větší částí Náhorního Karabachu, přilehlé okresy sloužící jako nárazníková zóna však musela vyklidit, a to včetně těch, kde nebyla poražena vojensky. Navíc musela ještě slíbit volný koridor do ázerbájdžánské exklávy Nachičevan.
Válka na Ukrajině pak ukázala, že se Rusko z karabašského konfliktu nepoučilo, na frontě doplácelo na stejné taktické slabiny.
Není to však ojedinělé ohnisko násilí v postsovětském prostoru. Minulý týden vypukly boje o vodu v kyrgyzské provincii Batken na nepřesně vytyčené hranici s Tádžikistánem, kde je také napětí dlouhodobé a obě strany se snaží ovládnout vodní nádrž na řece Isfara. Po dvou dnech bylo domluveno příměří, jenomže bylo okamžitě porušeno a obě strany nasadily do bojů tanky a obrněné transportéry. Putin se v neděli zmohl jen na výzvy hlavám obou států, aby boje ukončily. I z této oblasti se totiž stáhli ruští vojáci, na Ukrajinu jich už bylo přemístěno 1500 z tádžického Dušanbe a dalších 600 má přijít brzo na řadu. Odvoláno bylo už koncem loňského roku tři sta vojáků ze základny Kant v Kyrgyzstánu.
Ruská armáda nepřipravená na dlouhou válku má problémy s rotací vojáků a nahrazováním ztrát. Ztrácí však kontrolu nad dalšími postsovětskými zeměmi. Putinovi, který by rád obnovil impérium a považuje za nejhorší událost rozpad Sovětského svazu, se může stát, že ho dokoná. A přibude těch států, které se z vlivu Kremlu vymaní.
Gruzie se začíná cukat, v Kazachstánu, kam byly ruské jednotky na začátku roku vyslány na pomoc s potlačováním protestů, roste vliv Číny. Si Ťin-pching a Putin sice ještě před válkou uzavřeli dohodu o přátelství bez hranic, ovšem tak žhavé to není. Putin sice Číně na schůzce šanghajské skupiny děkoval za vyrovnané pozice v ukrajinské krizi. Čína sice na Rusko žádné vlastní sankce neuvalila, ale čínské firmy si dávají moc dobrý pozor, aby sankce uvalené na Rusko mezinárodním společenstvím náhodou neporušily.