Článek
Německý bulvární deník Das Bild tento seznam z ministerstva obrany získal (48 stran) a opravdu na něm byly na osobní žádost Scholze seškrtány veškeré zbraně těžšího kalibru. Od začátku rusko-ukrajinské války hrál kancléř dvojí hru, na veřejnosti se rozhořčuje nad ruskou invazí a zločiny páchané na civilistech, verbálně podporuje Ukrajinu čili německé veřejné mínění, ve skrytu ale stojí na straně Putina.
Nyní se vymlouvá na politiku NATO, prý to dělají všichni, ale je to jen další lež, rozhodně to neplatí o USA, Austrálii a Británii. Žádné požadované raketomety a protitankové střely Ukrajinci od Němců nedostanou. Jakou bude mít skandál dohru, zatím nevíme, šéf opozice Friedrich Merz by mohl slabou vládní koalici docela úspěšně ve veřejném mínění poškodit, zejména vedení Zelených, které hraje podobnou pokryteckou politiku, ale rozložit vládu nedokáže, politika appeasementu, „Wandel durch Handel“ je v Německu hluboce zakořeněná.
Už během studené války v sedmdesátých letech německá „ostpolitik“ vycházela z přesvědčení, že co největší vzájemné diplomatické a obchodní styky se Sovětským svazem povedou k mírové koexistenci a zabrání nukleární válce. V poválečném pacifistickém Německu staré latinské přísloví Chceš mír, chystej se na válku, dávno neplatí. Scholz na svou obranu několikrát zopakoval, že nehodlá konflikt eskalovat a usiluje zabránit třetí světové válce.
Nepochybně počítal s krátkým ruským vítězstvím a návratem normality. On totiž s Putinem souhlasí, že žádný ukrajinský národ neexistuje. V tradici německé sociální demokracie (SPD) je tato představa hluboce zakořeněná.
Rok před svou smrtí, v reakci na anexi Krymu, prohlásil bývalý kancléř Helmuth Schmidt, „že politika Západu vychází ze zásadní neznalosti a chyby, protože ukrajinská národní identita neexistuje. (…) Krym je ruský a východní Ukrajina je také ruská, pravoslavná, jen (malé) západní oblasti jsou katolické a polské“. Takto ovšem uvažovali i lidé z okruhu Putina.
Schmidtovo zahraničně-politické myšlení mělo zásadní vliv na mladší politiky SPD, zejména na Gerharda Schrödera a oba socdemokratické ministry zahraničí Franka-Walter Steinmeiera (dnešního prezidenta) a Sigmara Gabriela. Tito politici na čele s Angelou Merkelovou mají na svědomí plynovod Nordstream, jenž se nikoli náhodou vyhnul Ukrajině a Polsku, a přesto kritiku odmítali a způsobili ohromnou závislost země na ruském plynu.
V této souvislosti i díky šílené zelené politice. „Německý nadřazený blazeovaný postoj vůči Ukrajině“, píše Wolfgang Münchau (Eurointelligence), není nic překvapivého. Němci mají komplex viny vůči Rusku, ale nikoli vůči národu, jenž neexistuje“.
Tato tragická válka nebude krátká. Ukrajinu Putin jistě srovná se zemí, ale probuzený národ zničit nedokáže, a důsledky jeho ničivého tažení hluboce ovlivní vývoj v Evropě i v Rusku.