Článek
Jeho soupeř Péter Magyar získal dvoutřetinovou ústavní většinu a bude mít možnost zcela změnit šestnáct let budovaný orbánovský režim.
„V každé zemi se najdou osobnosti, které dokážou z politiky udělat dějiny národa. Čas od času se v každé společnosti objeví vůdci, kteří reprezentují nejen vládu, ale i samotný národ a ztělesňují jeho odvahu a důvěru,“ pronesl Macinka na summitu europarlamentní frakce Patrioti pro Evropu v Budapešti, kam vyrazil před volbami podpořit Orbána.
„Bylo statisticky prokázáno, že osobnosti jako Michelangelo Buonarroti se rodí přibližně jednou za pět set let. Já osobně jednoho takového muže z Maďarska velmi dobře znám. Shodou okolností je to váš současný předseda vlády,“ přirovnal český ministr Orbána ke slavnému renesančnímu sochaři, malíři a architektovi, autoru sochy Davida nebo Piety či fresky Posledního soudu ze Sixtinské kaple.
Jak Orbán ztělesňuje důvěru národa, ukázaly nedělní volby. Ty prohrál především proto, že zemi přivedl k úpadku, a také proto, že jeho ministr zahraničí donášel do Moskvy nepřátelům a přiznal se k tomu. A protože sám Orbán se ukázal jako ponížený služebník arcinepřítele Vladimira Putina. Takové ponižování a podlézání voliči trestají.
Je nepředstavitelné, že by se tak nedůstojného a nesmyslného srovnání dopustil například první ministr zahraničí ve vládách Václava Klause Josef Zieleniec, nebo později Karel Schwarzenberg či konzervativec Alexander Vondra.
Nemá smysl se Macinkovým excesem věcně zabývat. Až se někdy v budoucnu objeví v učebnicích dějepisu jméno Orbán, bude to malým písmem pod čarou, a umělá inteligence ho možná uvede v seznamu lokálních politiků z přelomu 20. a 21. století.
V první světové třídě osobností tam budou státníci Winston Churchill, Franklin Delano Roosevelt, ale i Charles de Gaulle, Konrad Adenauer nebo Margaret Thatcherová… A také skvělí umělci, včetně řady maďarských. Mezi středoevropskými politiky jistě také Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. Všechny je spojovala mimo jiné odvaha, strategické myšlení a - jistá hrdost.
Devótní jednání umí trestat i jazyk český. Pro podlézavé chování typu „Macinka pochlebuje Orbánovi“ má obrat - vlézt někomu do zadku. A když je někdo hodně a spíše nemile překvapen, čeština říká: padl z toho na zadek. Tedy - z té porážky padl zavalitý Orbán z vysoka na zadek.
Au!