Článek
Nápad, že voda prodávaná v restauračních zařízeních bude v nižší sazbě, je správný. Je žádoucí, byť ne z hlediska výběru daní, aby lidé dávali přednost nealkoholickým nápojům před alkoholickými, jejichž spotřeba je u nás extrémně vysoká.
Ovšem vznikl paskvil připomínající Babišovy tři sazby na pivo – desetiprocentní na čepované vypité na místě, aby se zvýšila návštěvnost hospod, jednadvacetiprocentní u lahvového piva vypitého doma a patnáctiprocentní se platila z nealkoholického piva. Nižší sazba u vody bude platit pouze v případě, že se nijak neochutí. Pokud bude se sirupem, už spadá do základní sazby, protože je snaha snížit kvůli obezitě spotřebu slazených nápojů. Ovšem v základní sazbě má být i v případě, kdy se do ní dá pár kousků ovoce, třeba citronu. Absurdní, že? Ale ještě absurdnější je skutečnost, že takovou banalitu vůbec někdo řeší.
Často se říká, že ďábel se skrývá v detailu, takže je třeba dávat pozor na drobnosti, aby se někde nenechala skulina pro nějaké šíbry. Vzhledem k objemu takto prodané vody a jejím podílu na tržbách pohostinských zařízení je to nimrání v detailech, kdy se pro stromy nevidí les. Připomíná to snahu šetřit za každou cenu bez ohledu na to, kolik to stojí, jako když se rušily za předchozí krize ambasády, aby se ušetřilo ročně pár milionů na jejich provoz. Obnova každé ovšem stála mnohem více, než kolik se uspořilo. Znovuotevření velvyslanectví v Singapuru přišlo na více než padesát milionů korun. Šetřit se musí s rozmyslem, aby to nakonec nestálo více.
Daňová reforma přestavuje kvadraturu kruhu. Státní kasu je v době rostoucího deficitu potřeba nějak naplnit a úprava – rozumějme zvýšení – DPH představuje jedno z nejjistějších řešení. Protože však na lidi dopadá inflace, je potřeba dobře zvolit, co se zařadí do snížené sazby, aby se lidem trochu ulevilo.
Ministerstvo hnané snahou aspoň trochu zbrzdit narůstání zadlužení se všem podobným návrhům zuby nehty brání, a tak minerální vody včetně kojeneckých zůstávají v nejvyšší sazbě. Počítá se s tím, že matky děti nenechají strádat a nebudou jim rozpouštět sunar ve vodě z kohoutku. V nejvyšší sazbě zůstanou i dámské vložky, což ukazuje, že ženy nerozhodují.
Ovšem řešení banálních detailů ukazuje platnost zákonů profesora Parkinsona, že jednání o drobnostech, kterým všichni rozumí, zabere mnohem více času než rozhodování o velkých věcech. Ovšem zabírá to nejen čas, ale i peníze, protože lidé, kteří to řeší, pobírají plat. A ten jde v tomto případě z našich daní.