Článek
Ivan Olbracht nenapsal jen agitku Anna proletářka, ale také jiná díla, výborná, jako je Golet v údolí nebo trojici krutě naturalistických psychologických povídek ze světa lidí na okraji společnosti O zlých samotářích. S Vladislavem Vančurou je pak podepsán pod jedním z nejlepších meziválečných filmů Marijka nevěrnice. I ten je z Podkarpatské Rusi, ale bez idealizovaného zbojnictví.
Nepojmenovat po něm stanici metra, protože byl komunista, je hloupé. Komunistou byl. A byl také ze strany vyloučen. Opět do ní vstoupil v roce 1943, tedy za nacistické okupace, což vyžadovalo nemalé hrdinství.
Vymazávat z paměti Ivana Olbrachta je hloupé, přestože se nám nemusí jeho politická orientace líbit. Na českou i československou kulturu měl nesporný vliv a oceňován byl už za dnes tak adorované první republiky. V roce 1933 dostal za Nikolu Šuhaje loupežníka státní cenu za literaturu. Neobešlo se to bez protestů, nelíbilo se to četníkům, protože jich ve střetu se zbojníky a loupežníky 48 zahynulo.
Olbracht je složitá postava, stejně jako jí byl Vítězslav Nezval a mnozí další meziváleční levicoví umělci. Stávající rozhodnutí je ale hloupé, protože s vodu vylévá z vaničky i dítě. Vymazáváním Ivana Olbrachta ochuzujeme českou, respektive československou kulturu. Pokud bychom šli do důsledků, pominout by se měl i Nikola Šuhaj loupežník a následně i Balada pro banditu.
Vypadá to jako návrat kádrování. Odmítnout pojmenovat stanici metra po Olbrachtovi připomíná postup komunistů. Ti také vymazávali některé autory, kteří nesouhlasili se sovětskou invazí a případně emigrovali. Zapomenut měl být Josef Škvorecký, Ivan Klíma, Milan Kundera nebo Ludvík Vaculík. Už předtím se vymazávali meziváleční katoličtí autoři, jako byli Jan Čep či obdivovatel generalissima Franka Jaroslav Durych.
I oni jsou však součástí naší historie. Olbracht přitom není norský nobelista Knut Hamsun, který ve stáří začal podporovat režim Vidkuna Quislinga a zapletl se i s pohlaváry třetí říše.
Komunistou byl i autor Markéty Lazarové a Rozmarného léta Vladislav Vančura, který je spolupodepsán pod Marijkou nevěrnicí. Ten byl za svou ilegální protinacistickou činnost ve Výboru inteligence spojeném s komunistickým Ústředním národním revolučním výborem 1. června 1942 popraven v Kobylisích.
Popraveni nacisty byli i bratři Otto a Viktor Synkové, po nichž je pojmenováno náměstí v Nuslích. I v jejich případě se už ozývají hlasy, že by chystaná stanice metra měla nést jiné jméno. Prý hlavně bojovali za nastolení komunismu, jenomže oni padli v boji za svobodné Československo.
Pokud někdo položí život za vlast, dá za ni oběť nejvyšší, je absurdní ho lustrovat kvůli možným budoucím krokům. I sebestředný Julius Fučík je hrdina, i když to byl fanfarón, děvkař a propagandista, jemuž na pravdě moc nezáleželo. Važme si hrdinů a velkých umělců.
