Hlavní obsah

Padouch, nebo významná osobnost? Před 140 lety se narodil spisovatel Ivan Olbracht

6. 1. 2022, 15:01

Jmenují se po něm ulice v mnoha českých městech, od Liberce přes Prahu až po Havířov. Jeho jméno mají ve svém názvu některé školy a jmenovat se po něm má i budoucí stanice pražského metra na trase D. Ve veřejných knihovnách už je ale o díla spisovatele a někdejšího národního umělce Ivana Olbrachta (1882 - 1952) zájem jen marginální a historiky je velmi kriticky přijímán. Kvůli propagaci bolševismu i kvůli jeho působení v době protektorátu, které zůstává záhadou.

Foto: Michael Polák/Archiv

Ivan Olbracht

Článek

Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, se narodil přesně před 140 lety; 6. ledna 1882 přišel na svět v Semilech do rodiny advokáta a spisovatele Antala Staška (vl. jménem Antonín Zeman). Právě Semily, rodné město Olbrachtovo, dnes mohou sloužit jako ukázkový příklad, jak je autor Nikoly Šuhaje loupežníka, Goletu v údolí, ale i Anny proletářky rozporuplně přijímán a jak složité je ho dnes uchopit.

„Ještě v devadesátých letech přijel do Semil herec Miroslav Donutil (asi nejznámější divadelní i filmový představitel Nikoly Šuhaje) i s Olbrachtovou dcerou. A to se ještě na Olbrachta vzpomínalo sice opatrně, ale jen v tom pozitivním,“ připomíná Miroslav Šnaiberk, ředitel Muzea a Pojizerské galerie v Semilech, instituce, která sídlí v Olbrachtově rodném domě.

Pak se podle Šnaiberka, který se Olbrachtovými osudy důkladně zabývá, leccos změnilo. V roce 2002 proběhla v Semilech výstava Zodpovědnost intelektuála, která se snažila objektivně nahlédnout všechny etapy Olbrachtova života, tedy i ty kontroverzní. A o čtyři roky později už Semily svému rodáku Olbrachtovi odebraly čestné občanství (udělené v roce 1945 údajně v rozporu se zákonem), což vyvolalo mnoho různých reakcí. Následný pokus mu ho znovu vrátit, o jeden hlas neprošel.

Fake news od Sovětů

Co historikům na Olbrachtovi vadí? Třeba rok 1920, kdy se Olbracht idealista zásadně radikalizoval během návštěvy Sovětského svazu. „Posílal odtamtud zprávy, které bychom dnes označili jako fake news,“ upozorňuje Miroslav Šnaiberk. „Popisuje, jak se setkává s vězni v trestaneckých táborech a ti vězni tam mohou malovat a hrát na hudební nástroje a všechno tam je růžové. Evidentně tam byl v izolaci a pod dozorem tehdejších rozvědčíků. Ovlivnil tím desetitisíce, možná statisíce lidí v Československu, kteří mohli mít pocit, že Sovětský svaz je cíl,“ vysvětluje ředitel semilského muzea.

Foto: Michael Polák, Právo

Od roku 1960 uchovává semilské muzeum Olbrachtovu posmrtnou masku, sejmutou spisovateli krátce po jeho úmrtí. Na snímku ředitel muzea Miroslav Šnaiberk drží masku Ivana Olbrachta.

Obrazy z Ruska by podle svých slov doporučil jako apel nebo varování, ukazující, jak si dnes dávat pozor na to, jaké informace se k nám dostávají a jak je důležité je přijímat z více zdrojů. „Aby lidé nečetli jen Golet v údolí. Ten ať si přečtou také, ale vedle něj i tu syrovou, fanatickou propagandu.“

Záhada netransportu

Ještě kontroverznější, i když pořád dosti nevyjasněné, je pro historiky Olbrachtovo působení v době protektorátu. Ačkoliv byl polovičním Židem po mamince i komunistickým intelektuálem, období protektorátu přežil bez velkých tahanic a problémů. „Dodnes je to záhadou, že se perzekuci a transportům vyhnul. A to i přesto, že ho ve Stříbřeci na Třeboňsku, kam se uklidil, dvakrát navštívilo gestapo,“ líčí Miroslav Šnaiberk.

A trnem v oku odborníků je i Olbrachtovo působení po válce. Třeba když na sklonku života, v roce 1952, publikuje dehonestující pamflet k procesu s Rudolfem Slánským. „Napsal ho patrně z obav, aby jako poloviční Žid a člověk, který se svého času vymezoval vůči Gottwaldovi, nebyl do této dobové antisionistické kauzy zavlečen,“ míní Šnaiberk. „To už byl člověk, kterého můžeme vnímat jako velmi problematického, angažovaného, loajálního nomenklaturního kádra KSČ, člena ústředního výboru strany a člověka, kterému se pak strana odvděčí státním pohřbem a velkou gloriolou, která ústí ve vybudování památníku Olbrachta a Staška v Semilech a Muzea dělnického hnutí.“

Horký brambor

Dnes je Olbracht pro své rodné město spíše horkým bramborem. Přišel o čestné občanství, ale jeho jméno nese místní základní škola i gymnázium. Rodákovo výročí se ale teď v lednu ve městě nijak připomínat nebude.

„Připomeneme si ho v hodinách jako spisovatele, ale právě proto, že je to kontroverzní postava, tak si ho nebudeme připomínat žádným zvláštním pietním aktem nebo něčím podobným,“ řekl Právu Jindřich Vojta, ředitel semilského gymnázia Ivana Olbrachta, a jedním dechem dodal, že víc než spisovatelovo výročí připadající na čtvrtek řeší to, jestli v ten samý den bude v provozu škola a jestli zavře deset školních tříd nebo jen dvě. „Máme prostě jiné starosti. Víme, že má Olbracht výročí a připomeneme si ho v hodinách. Ale to až za situace, kterou budeme schopní zvládnout,“ dodal.

Škvorecký v éře korektnosti. Velký ironik zemřel před 10 lety

Kultura

Protože na samotný konec letošního roku připadne i 70. výročí od Olbrachtova úmrtí, chce spisovatele v průběhu letoška připomenout semilské Muzeum a Pojizerská galerie. „Na téma Olbracht průběžně dál bádáme v archivech a zjišťujeme věci, které nejsou širší veřejnosti příliš známé. Jako paměťová instituce a správci cenných sbírkových předmětů s ním spojených  se jeho připomenutí nemůžeme a vlastně ani nechceme vyhnout,“ říká Miroslav Šnaiberk.

Muzeu by se podle něj líbilo, kdyby proběhla širší diskuse i s ohledem na školy, protože by muzejníky zajímalo, jak dnes učitelé o Olbrachtovi vykládají. „Přemýšleli jsme proto o sympoziu, na které bychom pozvali odborníky z různých oborů a podebatovali si, co dnes Olbracht ještě ve společnosti znamená. Ale je otázka, koho by to kromě nás, účastníků sympozia, ještě zajímalo,“ dodal v mírné nadsázce ředitel muzea.

Reklama

Výběr článků