KOMENTÁŘ: Osudné chyby tureckého autokrata – Alex Švamberk

Tektonické desky se posouvají bez lidského vlivu. Už dlouho se však ví, že je na území Turecka hned několik tektonických zlomů, jak se na anatolskou desku tlačí arabská a africká, přičemž ta eurasijská neuhýbá.

Zemětřesení se čekalo, i když se spíš počítalo, že bude u severoanatolského zlomu a může postihnout Istanbul, a ne na jihu. Turecko se však na ně nepřipravilo, budovy nebyly dostatečně odolné a záchranný systém dost připravený, takže je počet obětí extrémně vysoký.

Paradoxem je, že vládu autokratického Recepa Tayyipa Erdogana může ukončit právě zemětřesení, neboť jiné zemětřesení ze srpna 1999 spolu s ekonomickou krizí z roku 2001 vedlo k pádu koalice levicových demokratů a nacionalistů. Bylo jí vytýkáno, že nezavedla dostatečně přísná pravidla pro výstavbu v oblastech ohrožených zemětřesením.

Příslušný zákon byl přijat až v roce 2018, nově musely být všechny nosné pilíře ze železobetonu. Mnoho domů však bylo postaveno ještě předtím. Pokud nesplňovaly normu, stačilo, když se zaplatila pokuta.

Šest milionů domů proto zůstalo beze změn a přes 6000 jich nyní spadlo. Turecko přitom po roce 1999 zavedlo speciální daň na pomoc oblastem postiženým zemětřesením, aby se získaly prostředky na kvalitní obnovu.

Erdogan měl však jiné priority. Touží obnovit velikost Turecka, takže si libuje v megalomanských stavbách, jako je nové istanbulské letiště, které se otevřelo krátce před koronavirovou krizí, jež veškerou leteckou dopravu utlumila. Dokonce sní o průplavu spojujícím Černé moře se Středozemním, protože Bosporská úžina dopravě nestačí.

Nejde však jen o stavební plány, tiše islamizuje zemi, podporuje muslimské náboženské organizace působící v Evropě, Ázerbájdžán v jeho konfliktu s Arménií i milice spojené s jednou vládou v Libyi, aby se s ní pak dělil o dno východního Středomoří bohatého na plyn.

Také se angažuje ve válce v Sýrii, kde milice spřízněné s Ankarou ovládly území u hranice. Chtěl od ní dostat dál Kurdy, které považoval za větší riziko než Islámský stát – z Turecka do něj mohlo proudit zboží i bojovníci, protože se Ankaře hodila ukradená syrská ropa.

Rovněž se musel vypořádat s pučisty z roku 2016, čistky postihly nejen armádu, ale také soudce, prokurátory, novináře a učitele, přičemž dál pokračuje tažení proti lidem spojeným s jeho bývalým partnerem v boji proti sekulárnímu státu Fetullahem Gülenem, jež označil za členy teroristické organizace FETÖ.

Není divu, že takové drobnosti, jako je stavba bezpečných domů, oslabování měny nebo zvládání inflace, která trápí zemi řadu let a v lednu činila 57,7 procenta, zůstávaly stranou. I když právě inflace spolu s potlačováním svobody projevu uzavírala Ankaře cestu do Evropy.

Pominout rovněž nejde, že v zemětřesením postiženém Dyarbakiru se Erdogan staral o úplně jiné věci – jde o centrum tureckého Kurdistánu, tak se tam hlavně snažil tvrdě potlačit protesty Kurdů toužících po samostatnosti a oblast izoloval. Neposílal tam stavbaře, ale žandáry.

Nešlo však jen o otázky statické odolnosti domů. Ještě tristnější byla pomoc zavaleným. Záchranáři nedorazili včas, nemohli se na postižená místa dostat. Když se jim to povedlo, nebylo jich dost a neměli hned potřebnou techniku.

Vše postupovalo blízkovýchodním tempem, jenomže lidé pod troskami za mrazů dlouho nevydrží, což zvyšovalo počet obětí. Nebyla okamžitě nasazena armáda, protože nově záchranné operace řídil úřad pro katastrofy a čekalo se, až se o jejím nasazení rozhodne.

Zemětřesení přišlo pro Erdogana v nejméně vhodnou chvíli – v květnu se mají konat volby a AKP je beztak pod velkým tlakem kvůli inflaci. Jeho vyjádření, že opozice nemá využívat situace, aby z ní těžila ve volbách, mají asi takový dopad jako u nás projevy Jakeše a Štěpána v letech 1988 a 1989.

Erdogan je sice politicky velmi obratný, když v roce 2014 neuspěl ve volbách, tak bránil vzniku vlády, až v opakovaných volbách vyhrál, protože jako náhodou Kurdové vypověděli dlouhodobé příměří. Něco takového se mu však nemusí povést zopakovat.