Článek
Ukrajina je ochotna přijmout hned dočasné třicetidenní příměří, Moskva ne, mluví jen o příměří na tři dny, aby mohla pořádat vojenské přehlídky a další akce připomínající nezpochybnitelný ohromný podíl Rudé armády na porážce nacistického Německa. U svých příměří přitom nikdy nespecifikuje, čeho přesně se týkají, takže ani nelze zjistit, jestli své příměří dodržuje. Ono nikdy nejde, nebo alespoň zatím nešlo, o úplný klid zbraní.
I americký prezident Donald Trump, který cítí příchylnost a obdiv k dalším alfa samcům, už začíná pochybovat, jestli skutečně Moskva chce mír a jestli ho jen Vladimir Putin netahá jako hejla za nos.
Ukrajinsko-americká dohoda o nerostném bohatství Rusko nemůže těšit. Ukazuje, že ve Washingtonu berou ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského jako legitimní hlavu státu, i když dříve se zdálo, že přistupují na ruská tvrzení, že tomu tak není, když se loni nekonaly prezidentské volby. (Mandát Zelenskému sice vypršel, ale je oprávněnou hlavou státu, protože za výjimečného stavu nelze volby pořádat, takže legitimní je.) Samotné podepsání dlouhodobé smlouvy jasně počítá s další existencí samostatné a suverénní Ukrajiny.
Moskva ovšem nereaguje na vývoj situace. Stále z ní zaznívají hlasy, že Ukrajina nikdy nemůže existovat v hranicích z roku 1991. To je ale jasné porušení mezinárodního práva. Moskva stále požaduje od Ukrajiny, aby se vzdala území, které ruští vojáci ani neobsadili. Ani jednu ze čtyř ukrajinských oblastí, které už formálně Ruská federace přijala do svého svazku, Moskva plně nekontroluje. A to se netají tím, že chce urvat ještě Oděsu, která přece byla vždycky výspou hájící ruské zájmy v Černém moři, a vlastně celé vágně definované Novorusko.
Jediným ústupkem bylo Putinovo vyjádření, že je ochoten jednat s Ukrajinci bez předběžných podmínek. Otázkou ale je, s čím by Rusko na jednání přišlo. Nezdá se, že by bylo ochotné ke kompromisu.
Už nevím, kdo to byl, zda některý z našich diplomatů nebo analytiků, kdo upozornil, že až bude Rusko skutečně chtít jednat, tak to moc dobře poznáme, protože bude na jednání naléhat na všech možných i nemožných platformách. Zatím však neslyšíme nic jiného než opakování rok starých nehorázných požadavků Moskvy na odevzdání čtyř oblastí. Tento požadavek jde územně dál než předjednaná dohoda v Istanbulu, na kterou se Rusko rádo odkazuje.
Rusko je odkopané. Je stále jasněji patrné, že nyní se mu žádné příměří, natož mír nehodí, protože je přesvědčeno, že čas hraje pro něj. Nezdá se však, že by Trump mínil nechat vše vyhnít. Když hrozí, že žádnou dohodu zprostředkovávat nebude, nelze to číst jako vzkaz, že nechá Ukrajinu padnout do chřtánu ruského medvěda. To by s Ukrajinou žádnou dohodu o minerálech nepodepisoval.
