Článek
Čím urputněji Spojené státy tlačí na Ukrajinu, aby kapitulační kompromis přijala, tím náruživěji Rusko zvyšuje své požadavky. V Záporožské a Chersonské oblasti už není možné rozdělení podél linie fronty, Ukrajina se jich musí vzdát kompletně, protože podle ruské ústavy už jsou součástí Ruské federace. Pseudoreferenda o jejich připojení se přitom ani nekonala na celém jejich území, ale jen na už zabrané části. V Kremlu si umanuli uzmout něco, co jim nepatří, a pak si dali do zákona, že je to prostě jejich, byť to nedokázali dobýt vojensky.
Z ruské rétoriky, že chce odstranit kořeny konfliktu, je stále jasnější, že Ukrajina musí poslouchat Moskvu. A pokud se podvolí, tak její zbytek třeba zůstane „samostatný“ jako Bělorusko.
Hlavně však jde Moskvě o to vrátit NATO tam, kde bylo před rozšířením, což požadovalo už v prosinci 2021 před velkou invazí na Ukrajinu. A to už se přímo týká nás. Už nejde jen o země bývalého Sovětského svazu, které se ruský prezident Putin rozhodl opět připojit k impériu, nýbrž o celý postsovětský prostor, který by Kreml mohl nějak ovlivňovat.
Rusko sice nemá v Bělorusku přes tři sta tisíc vojáků připravených k útoku na Západ, jak tvrdil německý poslanec za CDU Roderich Kiesewetter, svou válečnou výrobu však stupňuje nad množství zbraní, které bezprostředně potřebuje pro válku na Ukrajině. Na další konflikt se nesporně připravuje, i když to může být „jen“ dobytí zbytku Ukrajiny a následně vpád do Moldavska.
Poslední ruské výroky jednoznačně potvrzují rčení: podáš-li prst, utrhnou ti ruku. Když vidí, že jeho dosavadní požadavky už nejsou zcela nepřijatelné, tak hned žádá víc a víc. Proč to nezkusit, na pilu je potřeba tlačit.
Všichni vědí, jak to bylo s Mnichovem, nacistickému Německu nestačily Sudety, do půl roku si zabralo celý zbytek Čech a Moravy, přičemž Slovensko dostalo vazalskou svobodu, a ani ne za rok se už jednotky wehrmachtu valily Polskem. Jeho část si pak ukousl Sovětský svaz.
Vývoj ukázal, že politika appeasementu nefunguje, protože agresora naopak povzbudí. Jejím symbolem je Neville Chamberlain. Nesmí se však zapomenout na jedno. Hned po podepsání mnichovské dohody Británie začala zvyšovat zbrojní výrobu, zejména výrobu letadel, což vedlo k první porážce Německa v bitvě o Británii. I Francii dohoda dotlačila ke zvýšení výroby zbraní.
Mnichov tak představoval svým způsobem koupený čas. Na náš úkor, nutno dodat. Pokračovala snaha za každou cenu se vyhnout válce, ale už se začalo pracovat, aby na ni Británie byla připravena. Že se to nevyplácí, se ukázalo při útoku na Francii, ke kterému Němci použili i československé zbraně. Ale Britům to pomohlo lépe se připravit.
Nakolik je či není Západ připraven na případnou válku s ruským medvědem cenícím zuby a drásajícím svými drápy Ukrajinu, je otázka. Od února 2022 se na ni měl připravovat, což moc nedělal. Obětováním Ukrajiny navíc ztratíme důvěryhodnost a budeme působit jako slabí. Pokud však má být dohoda kupováním času, protože Západ necítí, že má dost sil a raději by se konfliktu vyhnul, pak by se ho mělo naplno využít a zbrojit, aby Rusko pochopilo, že se mu útok na Evropu nevyplatí. A to by měla dělat i naše vláda.
