Článek
A má vůbec někoho, kdo by se mohl Pavlovi důstojně postavit?
Vlastně jenom Babiše. A informace o jeho kandidatuře se objevují čím dál častěji. Je to myšlenka vlastně racionální – když nikdo jiný skutečně není –, a zároveň poněkud šílená.
Ve 2. kole prezidentské volby 2023 dostal Babiš 2,4 milionu hlasů, Pavel 3,34 milionu: nynější premiér tedy prohrál o milion hlasů, lidově řečeno o parník. A od té doby se nezměnilo ve prospěch šéfa ANO nic, spíše naopak.
Pavel si vede v úřadu slušně, má nadpoloviční důvěru veřejnosti: 56 procent podle agentury STEM z druhé poloviny června 2026. Poslanecká sněmovna i členové vlády se mu dívají na záda z uctivé vzdálenosti. Prezident je kompetentní v aktuálních klíčových otázkách bezpečnosti, pilně navštěvuje regiony, vystupuje uměřeně, umí mluvit s lidmi.
Babiš se stal premiérem poté, co hnutí ANO vyhrálo na podzim 2025 parlamentní volby se ziskem 1,94 milionu hlasů. Jeho voliči si působení kabinetu cení – podpora ANO se stále drží kolem 33 procent. A to není pro případného kandidáta Babiše dobrá zpráva.
Protože pro hypotetický druhý souboj Babiš versus Pavel jsou poučné volby slovenského prezidenta v roce 2014. V prvním kole tehdy zvítězil politický suverén Robert Fico, který o dva roky dříve vyhrál drtivě volby parlamentní a do kampaně šel jako předseda jednobarevné vlády Směru. Porazil občanského kandidáta, podnikatele Andreje Kisku.
Jenže ve druhém kole premiér drtivě prohrál poměrem 60 ku 40 procentům hlasů. Fico tehdy dostal 894 tisíc hlasů, což bylo o 240 tisíc méně než o dva roky dříve jeho dominující strana Směr. To je důležité číslo. Ukázalo se, že voliči měli několikerou motivaci – proti Ficovi.
I mnozí jeho obdivovatelé mu nakonec nedali hlas, protože si nepřáli Ficův přesun z pozice premiéra do křesla prezidenta. Neboť jako předseda vlády, nikoli coby hlava státu, jim slíbil a měl reálnou pravomoc prosadit vyšší důchody, nízké ceny, pracovní místa, dostupnější zdravotnictví a bydlení…
Podobně vidí „svého Andreje“ také mnoho voličů ANO. A v menší míře to platí také pro další případné kandidáty za ANO – Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka.
Ale můžeme se dívat k sousedům dál: druhé kolo bylo referendem o Ficovi, osobnosti polarizující podobně jako Babiš. A hlasy dostal umírněný seriózní občanský kandidát Kiska.
Lidé se také lekli koncentrace moci – jednobarevná vláda Směru, prezident Směru. I v Česku by středoví voliči spíše vyvažovali vládu s pohodlnou válcující sněmovní většinou. (I když v Senátu je postavení ANO menšinové.)
A dále: kampaň by premiéra Babiše nutně a neomluvitelně odvedla od práce v kabinetu a porážka oslabila jeho postavení v koalici. A poškodila pověst celé vlády.
Pavel bude mít v kampani výhodu úřadujícího prezidenta. A získal důvěru nejen podporovatelů dnešní opozice (až 90 procent), ale také voličů hnutí ANO (29 procent) i Motoristů (45), jak ukázal červnový průzkum agentury STEM.
Pokud někdo považuje za neodolatelný motiv pro Babiše doživotní prezidentskou imunitu, mýlí se. V roce 2013 byla omezena jen na dobu mandátu v souvislosti s přímou volbou.
Pokud se nestane v příštích sedmnácti měsících něco zásadního, co úplně změní pohled voličů na reálné i potenciální prezidentské kandidáty, nemá Babiš šanci. Kandidatura v roce 2023 byla bláhová, riskantní a předem prohraná, ale svým způsobem pochopitelná. Kampaň se mohla zúročit i jako test nebo příprava na loňské parlamentní volby.
Pokud bude pokus dostat se na Hrad opakovat, je to pro Česko především zpráva, že Andrej Babiš ztratil soudnost v míře, v jaké se mu to v politice dosud nikdy nestalo.