Článek
Ukazuje to jak případ trenéra juda A. C., tak kněze Karla Hořáka, který je u farníků tak oblíbený, že někdo napsal rodině oběti, aby se raději odstěhovala někam, kde nebude případ nikdo znát. Jsem si přitom jist, že všichni jeho zastánci považují pedofilii za odpornou.
Oběti obou lidí trpí traumaty, trenérem juda zneužitý Ríša dokonce celoživotní. Opakovaně si chtěl vzít život. Pravděpodobný pachatel A. C. (za pachatele ho nelze označit, neboť za čin nebyl odsouzen a už se tak ani stát nemůže, protože je skutek promlčen) přitom už byl v devadesátých letech odsouzen za pedofilní aktivity. Přesto však může dále trénovat kluky ve věku okolo deseti let, kteří ho přitahují nejvíce. Trest si odpykal a odsouzení bylo zahlazeno, takže má muž čistý trestní rejstřík.
Tento přístup je obecně v pořádku, člověk by neměl být stigmatizován na celý život za jedno pochybení, pokud si své selhání uvědomí a od té doby vede spořádaný život. Sekání rukou zlodějům patří do jiné kultury.
Se sexuálně motivovaným násilím je to však složitější než s řešením aktuální finanční nouze po nečekané ztrátě zaměstnání, kdy někdo třeba sebere peníze z pokladny. Pedofilie patří podle mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů mezi poruchu sexuální orientace podobně jako homosexualita. Pokud někoho vzrušují malí chlapci nebo malé holčičky nebo puberťáci a puberťačky, už nikdy nezačne být přitahován zralými ženami před přechodem nebo stárnoucími muži. Sama náklonnost k dětem problémem není, mít rád děti je v pořádku, pokud ovšem nejde o pedofilní poruchu, kdy se dospělý s dětmi ukájí.
Naprostá většina lidí sexuálně přitahovaných dětmi dokáže své touhy udržet pod kontrolou, ne však všichni a pořád. Trenér judistů je nezvládl a jeden z mladých sportovců si to odskákal. Stejně jako desetiletá dívka, která přišla ke zpovědi v kostele v Kroměříži.
Jako nutné se jeví urychlené přijetí registru sexuálních násilníků, o němž se pořád mluví, který se stále připravuje - a skutek utek. Měli by v něm být skutečně všichni, tedy i ti dříve odsouzení, v tomto případě se nelze ohánět nepřípustností retroaktivity. Výpis z tohoto rejstříku by se měl požadovat u všech, kteří pracují s dětmi, a to nejen na školách a ve velkých organizacích, ale i u malých tělovýchovných jednot na vesnicích (v jedné takové působí A. C.). Na tábory s dětmi by jezdit neměli. To se týká i nepedofilních násilníků, kteří se neovládají a jsou agresivní, ale u těch není zas tak pravděpodobné, že by pracovali s dětmi.
V případu registru stojí kruciální otázka - je důležitější ochránit děti, nebo dávat odsouzeným za zneužití dětí druhou šanci při práci s nimi? Myslím, že si každý dokáže odpovědět. Děti se těžko ubrání sexuálnímu útoku dospělého. Hájit takového člověka, že to s dětmi umí, je liché. Ano umí, má pro děti pochopení, ale pokud překročí hranice zákona a pohlavně je zneužije, nemůže s dětmi pracovat. Riziko zničeného života člověka je příliš vysoké. Navíc u nás není možné garantovat, že by pedofilní lidé v případě, že je náhle popadnou tužby, ihned vyhledali specialistu, který by je okamžitě přijal.
To není výzva k honu na čarodějnice ani zpochybňování práce sexuologů a psychologů. Je to jenom pojistka, která má zabránit nejhoršímu. Navíc by takový člověk měl sám chápat, že je lepší se kontaktu s dětmi vyhýbat. Ne nadarmo se říká, že příležitost dělá zloděje. Odmítat podobné nařízení s tím, že pedofilům ničí život, když nemohou dělat práci, kterou umějí nejlépe, je mylné. Nikdo nehájí řidiče z povolání, který přijde kvůli alkoholu o řidičák, že to jemu a jeho rodině ničí život. Závislost na alkoholu je přitom nemoc.
Úplně špatné je, když někdo lidi odsouzené za sexuální zneužití dítěte obhajuje, jako se tomu děje v případě kněze z Kroměříže. Farníci ho mohli mít rádi, ale útočit na rodinu oběti je odporné. O oblíbeného kněze nepřišli kvůli tomu, co dívka vypověděla, ale kvůli tomu, co jí kněz provedl. Je to ještě horší, než říkat, že znásilněná může za vše sama, protože pachatele vyprovokovala.
S rejstříkem není možné dál čekat. Nová vláda by ho měla zařadit mezi absolutní priority.
