Článek
Trump nechce ztratit tvář a byl by rád, kdyby se zase mohlo čile obchodovat. Putin však nemíní ustoupit ani o píď, nechce kompromis. Část Ukrajiny hodlá rovnou anektovat a ze zbytku zamýšlí udělat ruský protektorát. Aby měl jistotu, že v případě potřeby může vzpurnou Ukrajinu kdykoli srovnat do latě, musí mít tato země jen omezené ozbrojené síly a nesmí vstoupit do NATO. Aliance by se pak měla přestat rozšiřovat a v členských zemích NATO přijatých po roce 1997, tedy včetně Česka, by se neměla budovat žádná alianční zařízení, takže členství bude jen pro forma.
Přesně toto Moskva požadovala dvě měsíce před útokem v prosinci 2021. A chce to i nyní, protože ji nikdo neklepl včas přes prsty.
Přistoupit na něco takového však není jen kapitulace Ukrajiny, ale celého rozklíženého kolektivního Západu, který dlouho zavíral oči před ruskými imperiálními ambicemi. Nechal Moskvu vpadnout do Gruzie. Tvrdě se nezasáhlo ani tehdy, když se začali Putinovi zelení mužíčkové v uniformách bez distinkcí zmocňovat Krymu. Od toho teď taky uplynulo 12 let, po kterých Ukrajina bojuje s Ruskem.
Současná situace je důsledkem váhavosti Západu, který měl problémy zasáhnout i proti menším zemím, jak ukázaly války na Balkáně, natož proti jadernému Rusku. Vždyť se od něho přece daly tak výhodně nakupovat suroviny, a tím držet roztočená kola německé ekonomiky. Hned po anexi Krymu mělo být Rusko odříznuto od mezibankovního systému SWIFT a mělo čelit tvrdým sankcím, aby pochopilo, že měnit hranice silou nejde.
V prvních měsících po zahájení velké ruské invaze se ještě dalo pochopit, že pomoc Ukrajině vázne, protože mnozí s takovou akcí Moskvy nepočítali. Nebyli si jisti, co Rusko udělá. Pokud však ani po dvou letech agrese nikdo Kyjevu nedodal střely s delším doletem, aby tím snad nepodráždil ruského medvěda, který přitom už dávno vylezl z brlohu a svými tlapami drásal Ukrajinu, byl to buď pustý alibismus, nebo totální hloupost.
Země nakupující ruskou ropu měly být dávno potrestány cly a dávno taky neměly podnikat v Rusku evropské banky, které agresorovi pomáhaly s platbami v dolarech. Vydělávají na válce, protože Rusko kvůli ní zavedlo vysokou základní úrokovou sazbu, takže jim stačí tam mít uložená depozita.
Kritizovat Trumpa a jeho podivný tým neodborníků, kteří si myslí, že se Rusku musí vyjít vstříc, je na místě. Parta kolem Steva Witkoffa se chová jako ruská pátá kolona. I Joe Biden a většina Evropy uplatňovali obvyklý přístup - nic moc nedělat a čekat, až se vše přežene, v duchu politiky teflonové německé kancléřky Angely Merkelové, po níž všechno steklo. Jenomže teď se ukázalo, že jsme to nezvládli nejen s migrací, ale nezvládáme to ani s Ruskem a nyní ještě s Trumpem.
Současná snaha Trumpovy kohorty dotlačit Ukrajinu ke kapitulaci ukazuje, že jí jsou transatlantické vztahy jedno. V Rusku sice vidí hrozbu, ale považuje ji za zvládnutelnou. Vždyť se mu vzhledem k hlemýždímu postupu ani za čtyři roky nepodařilo získat Donbas. Trnem v patě je Trumpovi a spol. „progresivistická“, tedy sjednocující se Evropa, protože se Spojenými státy evropskými by se mu jednalo hůře. A nemohl by snít o připojení Grónska. Proto se snaží pomalu spoutávat NATO a říkat mu, kde může působit a kde ne, a kdo se může účastnit aliančního summitu a kdo ne.
Rusko to vidí a kvituje to s povděkem. Může taky zkusit otestovat jednotu Západu a platnost článku 5 Washingtonské smlouvy. Na to, aby zaútočilo na některý okrajový stát NATO a část z něj si ukouslo, má sil dost. A Západ by to mohlo dál rozložit.
Pokud Evropa nepráskne do stolu a nechá Ukrajince vykrvácet, tak si ji za pár let mohou porcovat ti silnější. Washington přitom síle rozumí. Když Trump uvalil na část evropských zemí cla za to, že podporují v otázce Grónska Dánsko, Evropa na to zareagovala hrozbou použití tzv. bazuky, tedy nástroje proti nátlaku. Americký prezident následně stáhl ocas mezi nohy, protože věděl, že by to znamenalo vysoká cla na digitální služby amerických firem Amazon, Meta a Alphabet, navíc by americké firmy nemohly v EU usilovat o státní zakázky včetně zbrojních.
Je však potřeba přestat se bušit v prsa. Neshazovat vlastní vyjádření. Pokud Kaja Kallasová, de facto ministryně zahraničí EU, přijde s požadavky, jaké podmínky musí splnit Rusko, nesmí se to shazovat jako stylistické cvičení. Jsou to požadavky, které chceme jako Evropa prosadit. Slibně zní slova britského ministra obrany o rychlém vyslání britských vojáků na Ukrajinu, což by byl vzkaz nejen pro Putina, ale i pro proruské kruhy okolo Trumpa.
Je třeba si dát pozor na populisty, kteří budují svou popularitu jen díky tomu, že se Brusel byrokraticky držel hloupých plánů na rok 2050 a vůbec při tom neřešil, jak má EU fungovat, aby přežila v měnícím se světě s migračními vlnami a ambicemi velmocí. Tito populisté jsou fascinováni Trumpem a třesou se na své prebendy, což obhajují údajnými potřebami národa.
V našem evropském i v našem českém zájmu je silná Ukrajina. Pokud padne, budeme čelit další vlně uprchlíků, kteří sem přijdou. Už nyní se mě ptala babička malého Ukrajince, který u mě žije se svou matkou, jestli by mohli přijet, kdyby nálety byly už nezvládnutelné.
Válka měla dávno skončit.