Článek
Experti ale rychlý ruský postup neočekávají, devět měsíců bojů Rusy vyčerpalo a vítězství u Bachmutu – byť se v něm bojovalo o každý dům – rozhodně nepřipomíná to stalingradské. Žádné velké ukrajinské uskupení sil se obklíčit nepovedlo. Mluvit o vítězství Pyrrhově bych si však také nedovolil, pro Rusy sice bylo krvavé, vrhali do boje jednu špatně vycvičenou jednotku za druhou, které se stávaly obětí bachmutského mlýnku na maso, ale nezdá se, že by se Rusům nedostávalo lidí. Odpovídalo to přesně jejich vyjádření „nás mnoho“. Rusům dokonce nechybí ani odhodlání.
Jsou tu však jiné příklady z historie, na které by neměl zapomenout vládce Kremlu, který tak rád připomíná úspěchy rudoarmějců v boji proti „fašistům“ za Velké vlastenecké války. O druhé světové raději nemluví, protože si na jejím začátku dělili Polsko se stejnými nacistickými Němci, proti kterým pak bojovali na život a na smrt.
Velká vlastenecká není pro dnešek vhodným příměrem, tehdy byl totiž Sovětský svaz skutečně napaden a na rozdíl od současnosti opravdu byla ohrožena jeho existence. Němci se dostali k Moskvě i Leningradu. Nyní však Rusové nebojují na svém území, ale dobývají cizí zemi, byť mnozí mohou mít pocit, že Rusku navracejí jen to, co mu historicky nějakých tři sta let patřilo.
Paralelu nabízí spíše první světová válka. Když se německé jednotky valily do Francie částečně přes neutrální Belgii, tak Rusko přispěchalo na pomoc a dvě jeho armády postupovaly do hloubky východního Pruska jako loni ruské tankové kolony ke Kyjevu. Pak ale utrpěl generál Samsonov zdrcující porážku u Tannenbergu a Rusové byli z východního Pruska vyhnáni. Svůj Tannenberg Rusové loni na jaře zažili u Kyjeva, pak následovalo osvobození Charkovské oblasti.
Za první světové války Rusové, kterým ani tehdy nechyběli nadšení dobrovolníci, podnikli ještě jednu velkou ofenzívu, a to Brusilovovu, která měla v roce 1916 ulehčit západní frontě. To se povedlo, Rusové postoupili až o sto kilometrů a získali Luck, ne však už Kovel a Lvov. Boje si ovšem vyžádaly ohromné množství obětí, přes osm set tisíc lidí na obou stranách, což podkopalo morálku. Car ztratil podporu, v únoru 1917 padlo samoděržaví a v říjnu téhož roku se chopili moci bolševici.
Rusko obtížně zvládá vojenské neúspěchy. Po nich přicházejí změny. Po porážce v Krymské válce v roce 1856 muselo být zrušeno nevolnictví, po porážce v rusko-japonské propukla revoluce v roce 1905 a po válce v Afghánistánu se rozpadl Sovětský svaz.
Nyní Rusko čeká nutně další změna, protože s prodlužováním války rostou její dopady na obyvatele. Putin dostal sám sebe do pasti a otázkou jen zůstává, jak bude proměna vypadat.
Putina nezachrání ani propaganda, její účinnost klesá s přibývajícím počtem vlastních mrtvých, když úspěchy nepřicházejí. A loajální technokraté, jimž se daří udržovat ruskou ekonomiku jakžtakž funkční, vidí, jaké má válka dopady. Jejich podpora Putina bude nutně klesat – ať už pro vlastní zájmy, neboť oligarchům klesají zisky, nebo z pohnutek nacionalisticko-vlasteneckých, protože vidí, že Putin strhává Rusko do propasti.
Vrcholem ruské ofenzivy bude obsazení Bachmutu, tvrdí analytici
