Článek
Úplně učebnicovým příkladem je Korejský poloostrov. Příměří z července 1953 nebylo nikdy vystřídáno mírovou smlouvou, takže obě Koreje jsou stále ve válce, byť nebojují. Korea je rozdělená a v KLDR situace zamrzla, u moci zůstal autokratický režim, v němž se z rodiny Kimů stala vládnoucí dynastie. Nejenže zbídačuje dál svůj lid, ale také získala jaderné zbraně, což není zrovna vytoužený výsledek. Je to varování, protože Írán obohacuje uran na míru využitelnou v jaderných zbraních - a i ve svých požadavcích si chce tuto schopnost zachovat.
Na Korejském poloostrově skončila po zapojení Číňanů válka patem, což u konfliktu s Íránem neplatí. Donald Trump má pravdu, když říká, že bylo dosaženo více, než se plánovalo. Íránská jaderná zařízení jsou vážně poškozena, ne-li zničena. Zničena nebo poškozena byla řada odpalovacích zařízení balistických raket a továren na jejich výrobu. Někdejší íránské vedení bylo zlikvidováno hned první den. Íránské námořnictvo neexistuje a íránská protivzdušná obrana je v troskách. Americké a izraelské letectvo si mohlo dělat v íránském vzdušném prostoru, co chtělo. Dokonce se podařilo podniknout i troufalou a extrémně riskantní operaci na záchranu letce ze sestřelené stíhačky F-15E.
Je však dost případů, kdy ani jasná převaha na bojišti nevedla k zamýšleným výsledkům. Ve Vietnamu byli Američané blízko vítězství v poli, ale nakonec ho nedosáhli kvůli protiválečným protestům, takže Severní Vietnam dva roky po podepsání mírové smlouvy ovládl celý Vietnam. Připomenout lze i Afghánistán, kde neuspěli ani Sověti, ani Američané.
Neničit íránské elektrárny a dopravní infrastrukturu a nevybombardovat zemi „do doby kamenné“, jak hrozil americký prezident, je dobré rozhodnutí, protože by to nutně vyvolalo velký odpor světové veřejnosti a dále by to poškodilo vztahy USA s evropskými spojenci. A je úplně jedno, co k tomu Trumpa vedlo, i když na to asi měly vliv i rostoucí ceny benzínu a nechuť jeho příznivců k válkám za oceánem.
Otázkou ovšem je, čeho se teď podaří dosáhnout při jednáních. Írán sice souhlasil s příměřím, ale nezdá se, že by stáhl ocas mezi nohy a ustoupil od svých požadavků. Co přesně obsahuje desetibodový íránský návrh, jasné není. Unikly a kolují různé verze. A nemusí to být způsobeno jen íránským spěchem, aby se zabránilo další vlně amerických útoků. Zatímco ve verzi předložené západním novinářům, se původně žádný bod o jaderném programu neobjevil, v perštině se mluvilo o jakési úmluvě o obohacování. Írán se pouze zavázal, že nevyvine jaderné zbraně, což ale slíbil už před dvěma dekádami.
Různé varianty připomínají jednání palestinských vůdců, kteří říkali něco jiného západním novinářům v angličtině a něco jiného svým příznivcům v arabštině. Zdá se, že se Írán vrací ke své předchozí taktice zdlouhavých vyjednávání, kdy se něco vágně slíbí a pak vše uvázne na detailech, zatímco čas plyne a plyne. Teherán může sázet na to, že USA se po příměří do dalších mohutných úderů nepustí, protože mezitím stáhnou část svých jednotek.
Navíc bude moci operovat s různými variantami plánů, může být třeba ochoten nechat tiše vyvanout jeho nároky na reparace, které v některých verzích nejsou. Stejně tak může říci, že mu stačí stažení jen těch bojových amerických jednotek, které byly ve válce nasazeny, a ne všech. Také Írán potřebuje nekompromisními požadavky chlácholit vlastní veřejnost a nakonec deklarovat vítězství. Na Blízkém východě umějí vlastní porážku přetavit ve vítězství, jak to ukazovalo damašské muzeum věnované válce s Izraelem v roce 1973.
Írán pochopil, že technologické převaze USA a Izraele nemá jak čelit. Současně ale zjistil, že je schopen vést asymetrickou válku. Může dál vysílat drony, které budou s minimálními náklady způsobovat škody na amerických základnách nebo v zemích, které umožňují přítomnost amerických sil na své půdě. Hlavně ale zjistil, že může snadno zablokovat klíčovou dopravní tepnu - Hormuzský průliv. Ani k tomu nemusí potápět tankery. Stačí poškodit pár lodí a pojišťovny zvednou ceny natolik, že si každý rejdař rozmyslí úžinou proplout.
Trumpův náhlý obrat od zničujících úderů k příměří ukazuje, že mu chyběl pověstný plán B. Vojensky byla akce připravená dobře, vojenské cíle byly více než splněny, ale nikoho nenapadlo, že ani tak drtivé údery nedostanou Írán na kolena, že po likvidaci vedení se země nezhroutí a nekapituluje.
Situaci ohledně konce války navíc komplikuje, že je do ní zapojen i Izrael, který už jasně dal najevo, že v Libanonu své operace proti teroristickému Hizballáhu neukončí.
