Článek
Trump nakonec vyslyšel volání Izraele, že bez něj se nedá íránský jaderný program zničit. K čemu to povede, jasné není, rozhodně se konflikt bude dál eskalovat a Írán odpoví. Jednat už nebude. Nemá o čem a ani s kým.
Ukáže se, jestli USA dobře kalkulovaly a Írán je slabý, a proto byla jeho vojenská odpověď slabá, nebo se naopak Teherán snažil jednat umírněně, aby nepobouřil Washington. Útok Spojených států rozhodně může ohrozit klíčovou ropnou cestu světa, Hormuzský průliv, což bude bolet celý svět.
Omezovat ovšem v takové situaci vlastní propagandu není rozumné. Už na Globseku označil avizované rozhodnutí omezit americké zahraniční vysílání britský profesor Nicholas Cull, který se čtyřicet let věnuje veřejné politice a propagandě, za skandální: „Ve světě, kde čelíme propagandě od ostatních, je to jako náhlé jednostranné odzbrojení. Nedává to žádný smysl. Je to jako najednou říci, že rozpustíme námořnictvo.“ U nás by se řeklo střelit se do nohy.
Propaganda, zejména ta válečná, přitom není nic nového, o čem by Donald Trump mohl nevědět. Za studené války právě „štvavé vysílačky“ oslabovaly nedemokratické režimy. Často k tomu stačily pouze pravdivé informace, které se režim snažil potlačit, neb se mu nehodily do krámu. A bylo úplně jedno, jestli byly tyto stanice konzervativní, nebo progresivisticky laděné, což si o nich myslí Donald Trump. To nikoho nezajímalo, hlavně, že přinášely jinak nedostupné informace.
Rozhodnutí o propouštění přichází krátce poté, co Hlas Ameriky obnovil své vysílání v perštině. Vysílá ovšem jen hodinu denně, místo aby se snažil propagandou oslabovat íránskou teokracii 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Války se přitom nevedou jen na bojišti smrticími zbraněmi, ale také v informačním prostoru. Propaganda vždycky byla součástí válek, říká Cull: „Lidé od nejranějších dob chápali, že moc, kterou může uplatňovat jedna skupina nad druhou, jde umocnit komunikací.“ A zmiňuje, že „propagandou lze podpořit vítězství tím, že budou podkopávat sebedůvěru nepřítele, aby ho přiměli podcenit vlastní síly nebo přecenit vaše“.
Trump, který hrozně rád mluví o nutných úsporách, protože stát plýtvá, by si měl uvědomit, že přifukování vlastní síly, kterou USA beztak mají, je levnější než si pořídit další letadla nebo rakety, i když bez nich nelze vybombardovat jaderná zařízení. Ekonomika však hraje ve válce klíčovou roli. Ne náhodou Rusko zasypává Ukrajinu drony vyvinutými v Íránu. Sice nejsou tak přesné jako střely s plochou dráhou letu a balistické rakety, navíc nesou mnohem menší nálož, ale lze jich vyslat několik set, protože jsou levné a dají se masově vyrábět. Mají dobrý poměr ceny k výkonu, což platí u propagandy dvojnásob.
Trump by ani nemusel na rozšíření vysílání do Íránu dlouho hledat peníze. Stačilo by sebrat část platu ředitelce tajných služeb Tulsi Gabbardové. Ta ještě v březnu při slyšení v Senátu říkala, že Írán sice má hodně obohaceného uranu, ale nevyvíjí jaderné zbraně. Přitom je ještě opatrnější než generální tajemník Mezinárodní agentury pro jadernou energii, který tvrdil, že se nenašly stopy o tom, že by íránský jaderný program byl vojenský.
Teprve, když se o tom začalo psát a Trump dal íránskému režimu dva týdny a přistoupil na podmínky nové jaderné dohody, Gabbardová otočila a na sociální sítě napsala, že americké zpravodajské služby ukázaly, že Írán je v bodě, kdy může vyrobit jadernou zbraň během týdnů nebo měsíců“. Dodala, že Trump má pravdu, když říká, že se to nemůže nechat dopustit.
Chápu, že je jako izolacionistka proti dalšímu americkému vojenskému angažmá ve světě a že by ráda krotila jestřáby, ovšem její vyjádření ukazují, že není zrovna ženou na svém místě. Trumpovi bohužel stále nedochází, že na exponovaná místa patří experti. A nejde jen o veteránku Gabbardovou, ministr obrany by si neměl přes Signal chatovat s dalšími lidmi o podrobnostech útoku na Jemen.
Tohle není byznys, kde se v nejhorším případě dá povolat krizový manažer. Stát a zejména jeho bezpečnostní a silové složky nelze řídit jako firmu. Pokud jeho jednání ovlivňují lidé tohoto typu, tak nemusejí přijít očekávané výsledky. To vidíme v rusko-ukrajinské válce. Putin si na základě špatných informací také myslel, že ruské jednotky budou v Kyjevě do tří dnů a všichni je tam budou vítat.