Článek
Na otázky, jak pevně nyní stojí za ministerskými kandidáty svých koaličních partnerů, pravděpodobný budoucí premiér neodpověděl.
Novinky se jej ptaly, zda je například ochotný použít ve prospěch svých vládní partnerů takzvanou kompetenční žalobu na prezidenta. Této možnosti by mohl užít až jako jmenovaný premiér, ale je to způsob, jak pravomoce jednotlivých složek moci ve státě zpřesnit. Takové rozhodnutí je v moci Ústavního soudu a riskantní je pro obě strany. V minulosti se ale Babiš tomuto kroku vyhýbal.
Zda by bylo hnutí ANO ochotno sáhnout ke kompetenční žalobě následně neodpověděli ani jeho straničtí místopředsedové Karel Havlíček a Alena Schillerová.
Vznik současné vlády nápadně připomíná scénář z roku 2018. I dnes dává prezident najevo, že preferovaného kandidáta ministrem mít nechce. Jen na Hradě sedí Petr Pavel a ne Miloš Zeman a tím odmítaným je skandály obtěžkaný čestný prezident Motoristů Filip Turek a ne vlivný zákulisní hráč ČSSD Miroslav Poche.
„Babišova strategie je v tuto chvíli obdobná. Přehrává konflikt ze sebe na Motoristy a prezidenta. Manévruje, hraje o čas, jestli se situace nezmění,“ komentoval dění kolem vlády politolog Josef Mlejnek z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy.
Prostor pro manévrování je ale podle něj oproti roku 2018 menší. Filip Turek je kvůli své rasistické a homofobní minulosti prvním skutečně nevhodným adeptem na vládní post v historii Česka. „Před Babišem je ale stále hlasování o vydání kvůli jeho trestní kauze a hlasy Motoristů potřebuje,“ připomněl Mlejnek.
Poučení z minulosti?
Bylo před prázdninami roku 2018. Sociální demokraté zhruba půl roku po volbách kývly na nabídku ANO a rozhodli se, že s ním přece jen zkusí vládnout. Zbylé potřebné hlasy vznikající vládní koalici přisypali komunisté, kteří ale účast ve vládě odmítli, a spokojili se s úlohou podporovatelů. Víc variant na stole nebylo, tehdy totiž Andrej Babiš ještě s SPD na vládní úrovní spolupracovat nechtěl.
V té době se již čile spekulovalo, že socialisté budou chtít na ministra zahraničí svého europoslance Miroslava Pocheho. Tehdejší prezident Miloš Zeman ale od samého počátku dával najevo, že Pocheho za ministra nechce.
Stejně jako nyní chodil s Hradem vyjednávat Andrej Babiš, později se snažil usmlouvat nominaci tehdejší předseda ČSSD Jan Hamáček, přesvědčit o svých kvalitách byl Miloše Zemana i sám Poche. Místo obroušení hran přišlo z Hradu vždy o kus tvrdší vyjádření, že Pocheho nejmenuje. Nikdy.
Socialisté hrozili, že odejdou ze společného vládního projektu a zdvihali otázku kompetenční žaloby, kterou může premiér v takových případech podat. Babiš tehdy tvrdil, že to není potřeba. Zemanovi poslal dva návrhy na jmenování. Jeden s Pocheho jménem a jeden s tím, že prozatím povede českou diplomacii Jan Hamáček.
Poche se ministrem nikdy nestal. Socialisté po pár měsících ustoupili a v Černínském paláci usedl dlouholetý Pocheho spolupracovník Tomáš Petříček.
„Věděl jsem, že ministrem nebudu a jen jsem chtěl, aby se jím stal člověk, který bude zastávat stejné hodnoty,“ vylíčil svou zkušenost s Babišem a Zemanem Miroslav Poche a připomíná, že se v té kritické době stal politickým tajemníkem.
„Pan Turek ještě neví, že ministrem ani tajemníkem nebude a bude to pro něj opravdu velký náraz závoďákem do zdi,“ dodal.
