Článek
„Zprvu se mláďata zdržovala jen v porodním doupěti a v bezprostřední blízkosti své matky. Jak samičky rostly, začaly být pohyblivější, samostatnější a odvážnější. Postupně začaly objevovat prostory kolem doupěte, později se odvážily i do vedlejšího boxu, kde je už měli možnost trpěliví návštěvníci pozorovat,“ líčila mluvčí ostravské zoo Šárka Nováková.
Poté, co se levhartí holky dokonale seznámily s vnitřními prostory a osvojily si určitou obratnost při pohybu ve větvích nebo při skákání na palandu, přistoupili chovatelé k dalšímu kroku, a to je vypuštění do venkovního výběhu.
„Kromě obratnosti, bylo také velmi důležité, aby se mláďata uměla vrátit dovnitř. Podstatným faktorem je také teplota, jelikož se přece jen jedná o levharty z tropických oblastí, aby byl pobyt venku pro mláďata bezpečný,“ vysvětlil inspektor chovu Matěj Vrúbel.

Jedno z mláďat levharta cejlonského
Samičky si tak nyní pobyt venku opravdu užívají: šplhají, skáčou, honí se, při hře se i loví navzájem nebo vesele útočí na matku. „Chovná samice se do her mláďat také aktivně zapojuje. Samičky se tak učí potřebné pohybové dovednosti, ale také vzorce správného levhartího chování, které dozajista zúročí v dospělosti. Zatím pobývají venku v dopoledních hodinách, ale postupně se doba venčení bude prodlužovat,“ upozornil Vrúbel.
Ostravští chovatelé do odchovu mláďat nejen levhartů, ale i dalších druhů nezasahují.

Ostravská mláďata levhartů cejlonských
Ve volné přírodě je 800 levhartů cejlonských
Zoo Ostrava chová levharty cejlonské od roku 1977. Kromě Zoo Colombo na Srí Lance je to nejdelší nepřerušený chov těchto velkých koček na světě. V minulosti se povedlo odchovat 15 mláďat. V novodobé historii k nim přibyly dvě samičky v roce 2008 a pár v roce 2022.
Levhart cejlonský obývá pouze ostrov Cejlon, kde jako největší šelma stojí na vrcholu potravního řetězce. Odhaduje se, že v přírodě žije necelých 800 dospělých jedinců. Největší hrozbou pro tuto kočkovitou šelmu je úbytek přirozeného prostředí, jeho fragmentace a také pytláctví. Jeho další existence na Zemi je závislá na fungování národních parků na Srí Lance a zároveň na chovu v lidské péči, potažmo v zoologických zahradách.