Píseň Bella Ciao opět symbolem protestů. Tentokrát v Íránu

Tato píseň nazvaná v překladu Sbohem krásko, v níž se zpívá o umírání za svobodu, se letos stala i hitem Ukrajinců na sociálních sítích. Vznikla například coververze o ukrajinském hněvu vůči ruským okupantům. Svou verzi vytvořili loni i kritici izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který minulý rok po dlouhých letech musel úřad předsedy vlády opustit poté, co se na vládě dohodly opoziční strany.

Populární se na sociálních sítích stala i verze písně Bella Ciao, kterou v perštině už před nynějšími protivládními protesty v Íránu nazpívaly dvě íránské sestry a kterou nyní během manifestací brutálně potlačovaných íránským islamistickým režimem sdílí jeho kritici na sociálních sítích.

V solidaritě s íránskými protesty, jež vypukly v polovině září kvůli úmrtí mladé dívky kurdského původu po zatčení mravnostní policií, se v řadě zemí konají demonstrace. I v Římě například jejich účastníci o víkendu zpívali píseň Bella Ciao a někteří, včetně mužů, si protestně stříhali vlasy.

Vyjadřovali tak solidaritu se ženami v Íránu, které tento starý perský symbol protestu rovněž během demonstrací nyní používají spolu se zapalováním hidžábů (šátků, který musí ženy v Íránu nosit na veřejnosti). Právě údajně kvůli nesprávnému nasazení hidžábu zatkla v polovině září policie Mahsu Amíníovou, která pak podle rodiny zemřela kvůli brutalitě policistů.

Píseň Bella Ciao před dvěma lety zněla i z minaretů některých mešit v turecké provincii Izmir, ozvala se místo tradičního muezínova volání k modlitbě v době muslimského postního měsíce ramadánu. Místní úřady to tehdy nejprve popřely, posléze uvedly, že šlo o sabotáž, kterou vyšetřují.

Ačkoliv píseň Bella Ciao bývá označována za hymnu italských partyzánů, podle Carla Pestelliho neexistuje důkaz, že by ji skutečně zpívali. „Píseň se ale určitě stala velmi populární za (druhé světové) války,“ řekl agentuře AFP Pestelli, autor knihy Bella Ciao: La canzone della liberta (Bella Ciao: Píseň svobody).

„Nebyla to komunistická píseň, ale manifest za svobodu… představuje apolitické hodnoty, jimž každý rozumí a které lze sdílet,“ uvedl Pestelli. „Je rovněž jednoduchá a refrén snadno zazpívají i neitalští mluvčí,“ dodal.

Historie této lidové písně sahá do 19. století, kdy ji podle některých zdrojů, s jiným textem, zpívaly chudé sezonní dělnice na polích na protest proti tvrdým pracovním podmínkám. Podle Pestelliho je ale obtížné určit přesně její původ.