Článek
„Už nyní si Johanka nechá sáhnout na hlavu a zkontrolovat oči, uši, růžky a tlamu. Na náš target, který tvoří krátká násada s modrým balónkem, se naučila kladně reagovat. Spojila si jeho přítomnost a doprovodné kliknutí klikru s pamlsky a nám to umožňuje ji například dostat na váhu,“ vysvětluje vrchní chovatel Aleš Doležal.
Kontrola tlamy je přitom zásadní. Žirafy si ji mohou poranit například při přetahování o větve. Zatímco target a pamlsky Johanku zaměstnají, druhý chovatel může zvířeti zkontrolovat oči a uši kvůli možným zánětům nebo růžky, které někdy trpí odřeninami.
Přestože je Johanka učenlivá, ke konečnému cíli má ještě daleko. Chovatelé doufají, že časem bude možné odebrat krev z krční žíly dobrovolně – bez nutnosti anestezie. U tak vysokých kopytníků je uspání vždy náročné a stresující, takže pozitivní motivace by podle zoo významně pomohla žirafě i pracovníkům.
„Dříve jsem se staral o slony, kteří jsou vnímavější, méně konzervativní. S žirafami je práce odlišná, protože jsou to ve skutečnosti velmi plachá zvířata, jejichž důvěru si člověk získává celkem pomalu,“ dodává Doležal. Začít cvičit v nízkém věku je podle něj ideální, protože mladá zvířata bývají méně obezřetná a otevřenější novým podnětům.
Návštěvníci Afrického domu mohou pravidelný trénink sledovat osobně. Podle zoo je zajímavé, že téměř šestnáctiletá žirafa Nsia si během Johančina tréninku zřejmě vybavila zkušenosti ze svého mládí. Nyní k chovatelům přichází rovněž a na target reaguje. Nsia pochází z anglické Marwell Zoo, kde s ní v mládí podobný trénink pravidelně prováděli.
